Anketa: učíme se chybami?

Ivana Mentlová, návrhářka:

„Některá má rozhodnutí v životě ve výsledku nebyla úplně nejlepší, ale nenapadá mě žádná fatální chyba. Snad jen vložená důvěra lidem, kteří si ji nezasluhují, v tom je bohužel člověk nepoučitelný, intuice není stoprocentní. Ale určitě už si na to dávám větší pozor.“

Lenka Požárová, autorka kuchařek:

„Nemám žádnou zářnou chybu, která by můj svět otočila naruby, spíše dělám víc drobných chyb. Každou si ale zapamatuju, protože se učím metodou pokusu a omylu. Miluju totiž chyby, které posouvají dál. A nejen mě. Třeba svět jídla. Vždyť přece preclíky by vůbec nebyly preclíky, kdyby nejdřív nespadly pekaři omylem do louhu!“

Lenka Hornová, dramaturgyně:

„V rámci krize středního věku jsme se po jedenácti letech rozešli s přítelem. Rozestěhovali jsme se a měli se fakt plné zuby, ale zároveň, protože jsme oba srabi, jsme nedokázali udělat tu definitivní tečku. Takže jsme se dohodli, že odjedeme na poslední dovolenou, kde to celé důstojně ukončíme, poněvadž jsme přece rozumní lidé! V Egyptě, při všem tom vyříkávání a ukončování, nějak došlo k chybě a já ve čtyřiceti otěhotněla s člověkem, se kterým jsem se právě definitivně rozešla. Hups! Asi mě to někam posunulo, protože ten chlap je momentálně můj manžel, se kterým mám přenádhernou pětiletou dceru.“

Jitka Smutná, herečka:

„Velkou chybou byla určitě poměrně benevolentní výchova mých dětí. Taková demokratická, ale ony tenkrát byly na demokracii moc malé… Asi jsem četla špatně knihy o výchově, nenaučila jsem je vnímat hranice a ve škole, vlastně i v životě, měly hodně problémů s autoritami. Když jsem to pochopila, byly téměř dospělé. Posun dnes vidím hlavně v tom, že jsem začala sama na řádu a dodržování našich dohod a slibů striktně trvat a dokázala jsem je přestat chránit. Že jsem je občas nechala natlouct si nos. A ejhle, ono nebylo pozdě! Dnes jsou báječní a máme skvělé vztahy.“