České ženy v zahraničí III: Muži jsou všude stejní!

Co jsi vlastně dělala v Čechách předtím, než jsi odjela do Anglie?

Po maturitě jsem se dostala na vyšší zdravotnickou školu v Praze, ale těsně před nástupem jsem si to rozmyslela. V té době jsem totiž odešla od rodičů do vlastního podnájmu a chtěla jsem se více osamostatnit. Chvilku jsem pak pracovala jako servírka v Karlových Varech, odkud pocházím, a poté mi byla nabídnuta brigáda v jedné PR agentuře v Praze.

Proč jsi se nakonec rozhodla odjet?

Mojí hlavní motivací bylo naučit se více anglicky. Zároveň jsem v Čechách po maturitě nemohla sehnat žádnou pořádnou práci. Všechny zajímavější práce byly vlastně jen brigády, nic stálého jsem neměla.

Jak těžké byly začátky v cizí zemi?

Asi tak jako pro každého cizince, co přijede do cizí země a neumí pořádně tamní jazyk… Já jsem ale měla to štěstí, že moje ‚adoptivní matka‘ z rodiny, ve které jsem žila, byla Češka. Spoustu věcí mi vysvětlovala přímo v mateřštině, a tak jsem to měla do jisté míry velmi ulehčené.

Jaká byla tvoje první práce v Anglii?

Dříve se do Anglie mohlo jezdit jen na au pair víza, která se vystavovala na dva roky, proto jsem tehdy jako většina holek vyrazila hlídat děti a starat se o domácnost. Nemusela jsem sice platit nájemné a jídlo, ale vydělala jsem si velmi málo. To, co jsem od rodiny dostávala, by se dalo víceméně označit spíše jako kapesné než jako výplata…

Kolik to bylo?

Tenkrát to dělalo asi padesát liber týdně. Z této částky se ale nedalo příliš vyžít, takže jsem se musela pohlédnout po dalších zdrojích výdělku. Dala jsem si inzerát s nabídkou úklidu domácností, a z padesáti liber pak najednou bylo slušných sto padesát až dvě stě liber týdně. To už stačilo na nějaké ty nákupy oblečení, zábavu, ale především na kurzy angličtiny.

Od té doby už uplynulo více než deset let – čím se živíš teď?

Momentálně už čtvrtým rokem pracuji jako IT podpora konferenčních jednání pro jednu z největších firem na světě, která se zabývá audity. Možná ji znáte i z jejího působení v České republice, jmenuje se PricewaterhouseCoopers.

Co víc ti Anglie v porovnání s vlastí nabídla?

Asi to budou lepší pracovní podmínky. Na ostrovech se tolik nehledí na to, jaké má člověk vzdělání. Pro zaměstnavatele je důležitější, jak se člověk umí prodat, a hlavně jaké má zkušenosti. V České republice mi připadalo, že zaměstnavatel naopak vyžadoval vysokoškolské vzdělání skoro na každou pozici, kterou tehdy nabízel pracovní úřad. Ale je klidně možné, že se tyto podmínky v Čechách dávno změnily…

Jezdí ještě Češi a Slováci do Anglie za prací?

Teď už ne tolik jako dříve. Hodně našinců se vrátilo domů. Přijde mi, že zůstali jen ti, kteří si našli svoje partnery a založili zde rodinu.

Tak jako ty… Tvůj partner je Angličan, jak jste se seznámili?

Nicka jsem poznala přes svoji kamarádku, která s ním pracovala v kanceláři. Pozvala ho na společné grilování s přáteli a tam jsme se potkali poprvé.

Jsou v něčem angličtí muži jiní než čeští?

Chlapi jsou všude na světě úplně stejní!

Dokážeš si představit, že by ses vrátila zpátky do Čech?

Nikdy neříkej nikdy, ale momentálně si to představit úplně nedokážu. Splácíme hypotéku na dům a máme oba dobrou práci. Po domově se mi ale stýská, a proto se v Anglii hodně obklopuji českými věcmi.

Zrovna čekáte první dítě. Jak dlouho vlastně bývají ženy v Anglii na mateřské?

Zaměstnavatel musí ze zákona matce podržet pracovní místo jeden rok. Po této době je ale možné se s ním domluvit a nastoupit třeba jen na půl úvazku.