Školní srazy jsem nesnášela. Připadalo mi vždycky trochu divné, jak každý vytahuje fotky pocintaných dětí a spařených těl před stanem u Burgasu. Lidi, se kterými jsem se na lyžařském výcviku prosmála k ránu, najednou mluví jako moje prateta! Až přišel sraz S a s ním poznání, že bude takový, jaký si ho sama udělám.
Od jisté doby nedám na školní srazy dopustit. Proč? Pěkně podle abecedy.
Za á: Když si v první minutě naleju na klín a lýtko červené víno, mám stejný pocit, jako když jsem si v šesté třídě kydla před focením na bílé triko marmeládu z koblihy. Je mi to úplně jedno.
Za bé: Když si pak na skvrny podoby a velikosti obou Amerik cákám sodovku a ony mizí, získám pověst vynálezce. Génia. Několik lidí mě požádá o vizitku.
Za cé: Nevadí mi, že červené víno, které jsem si chrstla na kalhoty, chutná jako mošt smíchaný s okenou a nejspíš vůbec není červené, když fleky od něj požraly obyčejný bubliny. Nechci se tu přeci spráskat jak carský důstojník.
Za dé: Nemusím si chodit kontrolovat každých osm minut na záchod rtěnku. Křísit lavicové lásky je jako chtít budit Boženu Němcovou.
Za é: Zjišťuju ale, že Brunovi, co seděl za mnou, jsem se líbila já a ne Libuška, jak jsem si vždycky myslela.
Za ef: Zjišťuju taky, že většina spolužaček, včetně Libušky, je rozvedených, má deprese, mladšího nebo staršího milence a děti, co provedly něco hrozného. To chce dvě deci.
Za gé: Dojde mi, že třídní vůbec není megera a povím jí to.
Za há: Dám si ještě dvě deci a plácnu matikářku po zádech, že vypadá jako zpěvačka z Abby.
Za chá: Učitelky mi řeknou: „Hele, pojď, budeme si tykat.“
Za í: Zjistím, že i učitelky mají deprese, milence a doma strašné spratky.
