FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Sraz
Školní srazy jsem nesnášela. Připadalo mi vždycky trochu divné, jak každý vytahuje fotky pocintaných dětí a spařených těl před stanem u Burgasu. Lidi, se kterými jsem se na lyžařském výcviku prosmála k ránu, najednou mluví jako moje prateta! Až přišel sraz S a s ním poznání, že bude takový, jaký si ho sama udělám.
Od jisté doby nedám na školní srazy dopustit. Proč? Pěkně podle abecedy.
Za á: Když si v první minutě naleju na klín a lýtko červené víno, mám stejný pocit, jako když jsem si v šesté třídě kydla před focením na bílé triko marmeládu z koblihy. Je mi to úplně jedno.
Za bé: Když si pak na skvrny podoby a velikosti obou Amerik cákám sodovku a ony mizí, získám pověst vynálezce. Génia. Několik lidí mě požádá o vizitku.
Za cé: Nevadí mi, že červené víno, které jsem si chrstla na kalhoty, chutná jako mošt smíchaný s okenou a nejspíš vůbec není červené, když fleky od něj požraly obyčejný bubliny. Nechci se tu přeci spráskat jak carský důstojník.
Za dé: Nemusím si chodit kontrolovat každých osm minut na záchod rtěnku. Křísit lavicové lásky je jako chtít budit Boženu Němcovou.
Za é: Zjišťuju ale, že Brunovi, co seděl za mnou, jsem se líbila já a ne Libuška, jak jsem si vždycky myslela.
Za ef: Zjišťuju taky, že většina spolužaček, včetně Libušky, je rozvedených, má deprese, mladšího nebo staršího milence a děti, co provedly něco hrozného. To chce dvě deci.
Za gé: Dojde mi, že třídní vůbec není megera a povím jí to.
Za há: Dám si ještě dvě deci a plácnu matikářku po zádech, že vypadá jako zpěvačka z Abby.
Za chá: Učitelky mi řeknou: „Hele, pojď, budeme si tykat.“
Za í: Zjistím, že i učitelky mají deprese, milence a doma strašné spratky.
ČTĚTE TAKÉ: FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Bléé dny
Za jé: Dám si na to s nimi dvě deci.
Za ká: Vypadne ze mě, že chemikář, co na srazu chybí, byl vůl.
Za el: Dozvím se, že až takový vůl nebyl, a rozesměje mě to, netuším proč, k slzám. Sakra, kde jsou s tím červeným...
Za em: Sedím na baru a pořád se směju, Tereza líčí, jak sousedka, co provozuje střelnici, mámí chlapy ňadry číslo šest.
Za en: Spadnu z barový stoličky, protože se směju tomu, že ani jedna nemáme šestky – co šestky, ani trojky. Ale tu dvojku bych si, hrome, dala.
Za ó: Hladím po hlavě Terezu, když se rozbrečí z lítosti, že přeci jen nemá ty šestky, protože nabíječka vzduchovek je ukazuje i jejímu chlapovi.
Za pé: Odvádím Terezu na vzduch, tak nějak se vzájemně držíme... a slibuju, že jí domluvím plastickou operaci. Netuším kde.
Za qé: Na vzduch přichází i Lucie, co je učitelka. Bouchne pěstí do dřevěného stolu a zařve: „Jsou to parchanti zasr...“ Těžko říct, koho tím myslí.
ČTĚTE TAKÉ: FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Ať žije lifestyle!
Za er: Vzduch pomohl, žádný carští důstojníci, haha.
Za es: Konečně dojde na fotky.
Za té: Na mobilu nacvakám obrázek dcery v pletené čepici. Nechávám kolovat.
Za ú: Asi se hodně líbí, prohlíží si ho i obsluha.
Za vé: Když se mi mobil vrátí, vidím, že kolovala fotka mého zadku.
Za wé: Snažím se okolí namluvit, že je to zadek mé kamarádky.
Za iks: Bruno na mě vyčítavě kouká.
Za ypsilon: Strašně strašně strašně se směju, jotakppřessssněkvůkvůkvůlitomuhlesemsemšššla.
Za zet: Za zet, hrome, za zet, nemůžu si vzpomenout.
Jo, už to mám, za zet je zkrátka dobré zopakovat si někdy abecedu.
Ukázka z knihy My dokonalé.
