Rtěnka je pro mnohé ženy naprostým základem kosmetické taštičky, ale její příběh se začal psát mnohem dříve, než se objevily první moderní drogerie. Touha zvýraznit rty a dodat jim svůdnou barvu provází lidstvo už tisíce let.
První stopy používání líčidel na rty nás zavedou až do starověkého Sumeru. Tamní ženy i muži si rty zdobili směsí drcených drahokamů. Skutečný rozkvět však nastal ve starověkém Egyptě. Egypťané vyráběli barviva z přírodních látek, jako byl okr nebo rostlinné šťávy. Slavná Kleopatra šla v inovacích ještě dál a k dosažení dokonalého rudého odstínu využívala pigment získaný z drcených brouků.
Temné období hříchu a bledých tváří
S příchodem středověku se pohled na líčení dramaticky změnil. Církev začala barvení rtů vnímat jako hříšné a považovala ho za pokus o pozměňování Božího díla. Karta se obrátila až v 16. století díky anglické královně Alžbětě I. Ta si oblíbila kontrast křídově bílé pleti a výrazných červených rtů, které vyráběla ze směsi včelího vosku a barviva z rostlin.
Doporučujeme
reklama
Revoluce v kovovém pouzdře
Zlom nastal v 19. století, kdy se kosmetika začala vyrábět komerčně. První moderní rtěnku, jak ji známe dnes, představil v roce 1884 francouzský parfémářský dům Guerlain. Skutečný převrat však přišel v roce 1915 s vynálezem kovového vysunovacího pouzdra. Tato praktická pomůcka umožnila ženám nosit svou oblíbenou barvu neustále u sebe. Pokud vás zajímá historie rtěnky, udělejte si náš kvíz.
