Každý rodič chce své dítě chránit. Jenže pokud mu nedovolí zažít zklamání, prohru nebo vlastní chybu, může mu nevědomky zkomplikovat vstup do dospělého života. Psychoterapeut Martin Zikmund vysvětluje, proč děti potřebují překážky, jasné hranice i možnost občas „spadnout“ – a proč je úkolem rodičů naučit je hlavně znovu vstát.
Snahu být perfektními rodiči bychom podle psychoterapeuta Martina Zikmunda měli co nejdříve opustit. Ideální rodič totiž neexistuje. „Důležité je jednat v dobré víře a přijmout, že chyby jsou přirozenou součástí rodičovství. Dítě především potřebuje bezpodmínečné přijetí a lásku v míře, které jsme v danou chvíli schopni,“ říká Zikmund. Připomíná také známý psychologický koncept good enough mother – tedy „dostatečně dobré matky“, která nemusí být bezchybná, aby dítě vychovala zdravě.
Mnoho rodičů se snaží své potomky uchránit před konflikty, smutkem nebo neúspěchem. Podle Zikmunda je ale právě to problém. „Když dítě vyrůstá v prostředí, kde je všechno dokonalé, nikdo se nehádá a každý jeho výkon je oslavován, realita dospělého života pro něj může být obrovským šokem,“ vysvětluje. Dítě si zvykne na svět, ve kterém je středem pozornosti a kde se mu dostává pochvaly za každou maličkost. Jakmile se ocitne mezi lidmi, kteří ho nebudou bezvýhradně obdivovat, může prožívat silný stres, pocit nespravedlnosti nebo selhání.
Dovolte dětem prohrávat
Podle odborníka není cílem dítě záměrně vystavovat utrpení. Potřebuje ale poznat, že ne vždy vyhraje závod, dostane jedničku nebo vytvoří nejlepší obrázek ve třídě.„Život přináší nepříjemné situace. Když je dítě zažívá postupně a v bezpečném prostředí, naučí se je zvládat mnohem lépe než tehdy, když se s nimi setká až v dospělosti,“ říká psychoterapeut. Stejně důležité je, aby děti viděly i běžné partnerské neshody rodičů – a také jejich usmíření. Díky tomu pochopí, že konflikty jsou přirozenou součástí vztahů a nemusí znamenat jejich konec.
Hranice dětem dávají pocit bezpečí
Vedle přehnané ochrany upozorňuje Martin Zikmund také na opačný extrém – příliš benevolentní výchovu. „Hranice dávají dítěti bezpečí. Pokud je nemá, nenese jen svobodu, ale také zodpovědnost, na kterou ještě není připravené,“ vysvětluje. Namísto neomezené volnosti doporučuje dětem nabízet přiměřený výběr. Například místo otázky „Co si chceš obléct?“ nabídnout dvě konkrétní možnosti. Dítě získá pocit autonomie, ale rodič stále nese odpovědnost za důležitá rozhodnutí.
Překvapivě optimisticky mluví Zikmund o takzvaném posttraumatickém růstu. Odkazuje na výzkumy, podle nichž mohou těžké životní zkušenosti člověka posílit. „Trauma může být katalyzátorem růstu. Nejde o to, že bychom ho měli dětem vytvářet, ale když už přijde, je důležité hledat, co nás může naučit,“ říká. Klíčovou roli podle něj hraje postoj. Místo otázky „Proč se mi to stalo?“ je užitečnější ptát se: „Co si z této zkušenosti mohu odnést?“
Úkolem rodiče není zabránit pádu
Nejdůležitější rodičovská role podle Martina Zikmunda nespočívá v tom, že dítě ochrání před každým neúspěchem „Úkolem rodiče není zabránit tomu, aby si dítě někdy nabilo nos. Je naučit ho znovu vstát,“ uzavírá psychoterapeut. Právě schopnost překonávat překážky totiž dětem dává sebevědomí, odolnost a připravuje je na skutečný život mnohem lépe než svět bez problémů.
Více o tématu se dozvíte v jedenácté epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství
Doporučujeme
reklama
Kdo je Martin Zikmund?
Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.
Zdroj: Rozhovor s Martinem Zikmundem
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
