Malý kluk v papírové čepici, pár minut pohádky a klid na spaní. Večerníček už přes 60 let patří k nejpevnějším rituálům českých rodin a vychoval generace dětí, které si dodnes pamatují jeho hrdiny. Jak dobře znáte pohádkové světy, postavičky a příběhy, bez nichž by večery nebyly úplné?
Byly doby, kdy se po zaznění krátké znělky vypínala televize, zhasínalo světlo a nikdo neprotestoval. Večerníček se stal nepsaným zákonem českých domácností. První vysílání se uskutečnilo 2. ledna 1965. Malý kluk v papírové čepici, který se pokaždé elegantně přimotá na obrazovku, je dodnes jedním z nejsilnějších symbolů dětství.
Od té doby se na obrazovkách vystřídaly desítky pohádkových světů a postaviček, které mají v kolektivní paměti vyhrazené čestné místo. Výtvarník Radek Pilař dal Večerníčku nezaměnitelnou tvář, první „dobrou noc“ zaznělo z úst malého Michala Citavého a hlas Jiřiny Bohdalové se navždy otiskl do několika večerníčkových legend.
A že jich nebylo málo. Maxipes Fík dokázal, že i pes může přerůst vlastní boudu i možnosti okolí. Rumcajs z lesa Řáholce učil děti, že spravedlnost má někdy podobu vousatého loupežníka. Rákosníček zase dokazoval, že chaos a dobré srdce spolu mohou fungovat překvapivě dobře. A Křemílek a Vochomůrka? Ti zvládli vyřešit víc problémů než kdejaký dospělý, a to jen s dobrou náladou.
