Kvíz: Znáte skutečné konce pohádek? Tohle dětem raději nevyprávějte

Pohádky jsou dnes vnímány především jako laskavé příběhy s jasným rozlišením dobra a zla a s nevyhnutelným šťastným koncem. Tuto představu výrazně formovala filmová studia v čele s Walt Disney, jejichž adaptace zdůrazňují romantiku, humor a hudební prvky. Původní literární a lidové verze však bývaly podstatně temnější a mnohdy končily tragicky či velmi krutým potrestáním záporných postav.

Bratři Grimmové: drsný folklor drsné doby

Významnou roli ve formování evropské pohádkové tradice sehráli Bratři Grimmové. Jacob a Wilhelm Grimmovi nebyli primárně autory v dnešním slova smyslu, nýbrž sběrateli a zapisovateli lidových vyprávění. Jejich sbírka představuje jeden ze základních kamenů folkloristiky.

Andersen: melancholie, smrt a slzy

Neméně slavný Hans Christian Andersen dokázal dětské čtenáře rozplakat jako málokdo. Jeho pohádky jsou krásné, poetické, ale často krutě smutné. Malá mořská víla se v originále nevdá, nezazvoní svatební zvony a happy end nepřijde. Andersen prostě věděl, že život bolí, a nijak to neskrýval.

Jeníček a Mařenka: hlad, les a kanibalismus

Příběh o perníkové chaloupce kupříkladu není jen fantazií choré mysli. Jeníček a Mařenka vznikli na pozadí jednoho z nejhorších hladomorů v evropských dějinách na začátku 14. století. Lidé umírali hlady, děti byly opouštěny v lesích a kanibalismus nebyl tabu, ale zoufalé řešení. Pohádka tak sloužila jako varování: nechoďte sami do lesa, svět venku vás klidně sežere. Doslova.

Pohádky bez filtru

Originální konce pohádek nejsou hezké, ale jsou upřímné. Ukazují svět takový, jaký byl – drsný, nebezpečný a plný trestů za každou chybu. A právě proto nás dodnes fascinují. Pokud si myslíte, že pohádky znáte, kvíz o jejich skutečných koncích vás rychle vyvede z omylu. Protože jak už ze života víme, princ někdy nepřijede. A když ano, nemusí to skončit svatbou, ale bolestivým ponaučením, na které se nezapomíná.