Dělám to, protože tě miluju. Měla by ses léčit... Jak poznáte, že čelíte agresi? Nejhorší je ta, která se tváří jako láska a péče

Důležité je položit si jednoduchou otázku: „Mám ve své situaci pořád možnost svobodně odejít, odmítnout, nesouhlasit nebo říct ne?“ „Pokud odpověď zní ne, zpozorněte,“ varuje Linda Štucbartová, lektorka a inovátorka v oblasti prevence násilí, a dodává: „Agrese začíná tam, kde druhý člověk přestává respektovat vaši hranici a místo vzájemné komunikace začíná prosazovat svou vůli nátlakem.“

Mohlo by se vám líbit

Zastrašování, ponižování, šíření intimních fotek. Obětí online násilí se může stát každý. Odbornice radí, jak se bránit

Výsměch není na místě

Nátlak může mít podobu zvýšeného hlasu, narušování osobního prostoru, výčitek, ponižování, vyvolávání strachu či pocitu viny nebo manipulace. „Je dobré sledovat nejen samotné chování, ale i reakci na vaše vymezení vlastních hranic. Když řeknete: Tohle mi není příjemné a druhý člověk ustoupí, může jít o nedorozumění,“ vysvětluje odbornice a zároveň upozorňuje: „Když se vám druhý vysměje, přitlačí, obviní vás z přecitlivělosti nebo hranici překročí znovu, už nejde jen o náhodu. Právě opakující se vzorec chování může být velmi důležitým varovným signálem.“

Varovné signály

Tělo si často všimne nebezpečí dřív než hlava. Můžete ztuhnout, zrychlí se vám dech… Nervový systém vyhodnocuje situaci jako potenciálně rizikovou. Některé tělesné projevy mohou upozornit na rostoucí napětí, například strnulý pohled, zatnutá čelist, prudká gesta či sevřené pěsti. Jeden izolovaný signál však sám o sobě nic nedokazuje. Důležitý je celkový kontext a vývoj situace. „Rizikové je také blokování cesty, nerespektování osobního prostoru nebo snaha oddělit vás od ostatních,“ vysvětluje Linda Štucbartová. Z jejích slov dále vyplývá, že mezi časté varovné signály patří také zvyšování hlasu, ponižování, sarkasmus mířený na důstojnost druhého člověka, vyhrožování, obviňování, výbuchy vzteku, žárlivost vydávaná za lásku nebo tlak na rychlé rozhodnutí. „Velmi podceňovaným signálem je testování hranic. Agresivní člověk často zkouší, co si může dovolit. Nejdřív ‚jen‘ nevhodný komentář. Pak dotek, který se dá shodit jako omyl. Pak vtip na váš účet. Pak nátlak, abyste nebyla ‚tak citlivá‘. Takové chování se může postupně stupňovat a posouvat hranici toho, co začneme považovat za normální,“ varuje odbornice.

Mohlo by se vám líbit

Monyová si najala i ochranku a stejně to nepomohlo. To mě šokovalo, říká režisérka úspěšného seriálu

Schované zlo

Nejnebezpečnější není vždy nejhlasitější agrese. Velmi riziková je ta, která se tváří jako péče, láska nebo oprávněný nárok. „Já to myslím dobře.“ „Dělám to, protože tě miluju.“ „Kdybys mě neprovokovala, nemusel bych takhle reagovat.“ „Nikdo jiný to s tebou nevydrží.“ „Jsi nemocná.“ „Jdi se léčit.“ Takové věty mohou znít jako vztahový konflikt, ale často zakrývají jednostrannou kontrolu agresora. Obezřetní bychom měli být vůči vzorci, který omezuje naši svobodu. Když někdo kontroluje, kde jsme, s kým jsme, co nosíme, kolik utrácíme, komu píšeme, kdy odpovídáme a jak se chováme, není to správné ani normální. „Zvlášť nebezpečný je moment, kdy člověk začne mít pocit, že musí našlapovat po špičkách, aby druhého nerozčílil. V bezpečném vztahu se nemusíme neustále řídit náladou druhého člověka,“ upozorňuje Linda Štucbartová.

Jak se cítím

Mnoho žen je od dětství vedeno k tomu, aby byly milé, chápavé a dokázaly vyhrocenou situaci uklidnit. Jenže právě tato schopnost může být v rizikové situaci zneužita. Agresi mnohdy omlouváme. Také proto, že přichází ve vlnách, jak podotýká odbornice. Po nepříjemném chování může přijít omluva, laskavost, dárek, slib, že už se to nestane. Mozek si pak chce vybrat tu lepší verzi člověka a věřit, že ta horší byla výjimka. „Pomáhá změnit otázku. Neptat se: Myslel to špatně? Ale: Jaký dopad to na mě má a Co se stane, když řeknu ne? Úmysl druhého člověka často nemůžeme ověřit. Můžeme ale vnímat, jak jeho chování působí na nás,“ říká na závěr Linda Štucbartová.

Mohlo by se vám líbit

Děti mohou být zasažené jak válkou, tak násilím v rodině. Agrese doma zanechá stejně hluboké stopy, říká odbornice

Když si nejste jistá, zda jste obětí agrese, položte si 5 otázek:

• Respektuje druhý člověk moje „ne“?
• Mám možnost odejít nebo ukončit rozhovor?
• Cítím se po kontaktu menší, provinilá nebo zmatená?
• Zhoršuje se chování v čase?
• Bojím se, co se stane, když se vymezím?

„Pokud odpovíte “ne„ na některou z prvních dvou otázek nebo “ano„ na některou z posledních tří, měla byste opravdu zpozornět,“ apeluje Linda Štucbartová.

Užitečné kontakty, které se mohou hodit vám nebo vašim blízkým:

• V akutním ohrožení volejte 158 nebo 112.
• Pro oběti kriminality a domácího násilí existuje nonstop bezplatná linka Bílý kruh bezpečí 116 006.
• Ženám zažívajícím domácí násilí pomůže nonstop bezplatná linka ROSA 116 016 / 800 60 50 80.

Sebeobrana pro všechny

• Unikátní projekt mámy a dcery, Lindy Štucbartové a Lady Jirkalové. Jejich společný přístup propojuje zkušenost dvou generací s praktickou metodikou Empowerment Self Defense. Vedle programů prevence klientského násilí pro organizace nabízejí také individuální kurzy pro lidi, kteří řeší konkrétní ohrožující situaci, například stalking, obtěžování nebo dlouhodobý nátlak.

Zdroj: autorský text, rozhovor s Lindou Štucbartovou, lektorkou a inovátorkou v oblasti prevence násilí