Žárlivost vás dohání k šílenství? Psycholožka Julie Janošíková radí, jak nepodlehnout silným emocím

Žárlivost odráží naši sebehodnotu

Psycholožka a terapeutka Mgr. Julie Janošíková z Terapie.cz definuje žárlivost jako složitou emoci, kterou člověk prožívá jako reakci na hrozbu ztráty cenného vztahu kvůli někomu třetímu. „Člověk v takové chvíli cítí směs pocitů, které mohou zahrnovat například strach, smutek, nejistotu, zášť, vztek, stud. Pocity žárlivosti mohou vést také k úzkostnému prožívání a pochybování o vlastní sebehodnotě. Například když partner věnuje pozornost někomu jinému, může se druhý cítit ohrožený nebo nedostatečný,“ vysvětluje psycholožka.

Mohlo by se vám líbit

Žárlivost rozbila více vztahů než nevěra. Vypořádejte se s ní s grácií

Dodává, že žárlivost bývá často spojována právě s vnitřní nejistotou a nízkou sebehodnotou. „Pokud se člověk cítí snadno nahraditelný nebo nedostatečně hodnotný, může zažívat intenzivnější strach o svůj vztah. Sebehodnota je často ovlivněna dětstvím a prostředím, ve kterém člověk vyrůstá. Například děti, které zažívaly nejistotu v rodinných vztazích, mohou v dospělosti snáze propadat žárlivým myšlenkám,“ říká terapeutka.

Častěji se nevěry obávají ženy

„Není možné jednoznačně říct, zda jsou žárlivější muži, nebo ženy. Žárlivost je ovlivněna více faktory, například osobnostními rysy partnerů, životními zkušenostmi a kulturou,“ konstatuje Julie Janošíková. „Dříve vědecké výzkumy naznačovaly, že ženy jsou žárlivější v případě tzv. emoční nevěry, zatímco muži při sexuální nevěře. Výzkum Alyssy Sucrese však ukázal, že ženy mohou být ve specifických situacích (např. přátelství partnera s osobou opačného pohlaví) žárlivější než muži a více pociťují obavy ze sexuální nevěry,“ říká terapeutka a dodává, že je to v rozporu s dřívějšími předpoklady a že žárlivost závisí na kontextu.

Mohlo by se vám líbit

„Nevěra nemusí vést ke konci vztahu,“ říká psychoterapeutka Markéta Šetinová

Člověk může partnerovi věřit a přesto žárlit

Žárlivost se může objevovat i ve vztazích, kde mezi partnery panuje důvěra. „Žárlivost může být vyvolaná vlastní nejistotou a pocitem nedostačivosti, který způsobí strach o vztah a možné nahrazení. Například člověk může bojovat s obavou, že není dostatečně atraktivní nebo zajímavý, což způsobuje přehnanou reakci i v běžných situacích,“ vysvětluje Julie Janošíková. „Ne všechny projevy žárlivosti jsou patologické a do jisté míry je obava o ztrátu milovaného člověka a vztahu přirozená,“ dodává.

Zbavit se žárlivosti je dlouhodobý proces

Pokud vás pocity žárlivosti přivádějí k šílenství, přestože nemáte žádný důvod partnerovi nevěřit, není to dobré pro vás ani pro partnera ani pro váš vztah. Přepadají-li vás pocity úzkosti, když nemáte partnera pod dohledem, nebo ve chvílích, kdy se baví s jinou ženou, měla byste se naučit s žárlivostí pracovat, přestože je to dlouhodobý proces. „Nejprve je důležité porozumět vlastním pocitům a jejich příčinám. Pocity je vhodné sdílet s partnerem, který nám může nabídnout podporu, ujištění a porozumění. Práce na posílení vlastní hodnoty a přijetí sebe sama může výrazně pomoci zmírnit žárlivé pocity. Techniky mindfulness nebo dechové cvičení mohou pomoci zvládat akutní situace,“ doporučuje terapeutka.

Mohlo by se vám líbit

Proč moudré ženy nežárlí? Naučte se tuto emoci vnímat správně a změní se vám život

Někdy však místo podpory a porozumění narazíme na nepochopení a výčitky za přehnané reakce. Psycholožka však tomu, jehož partner projeví žárlivost, radí, aby zůstal klidný a snažil se naslouchat. „Validace jeho pocitů, aniž bychom je zlehčovali, může situaci uklidnit. Například můžeme říct, že chápeme, jak mu na našem vztahu záleží, a že chceme pomoci, aby se cítil jistější,“ radí Janošíková.

Kdy už je třeba žárlivost řešit s odborníkem

Podle psycholožky nastává závažný problém, když žárlivost narušuje důvěru, svobodu nebo způsobuje psychické obtíže. „Nepřijatelná je kontrola partnera, neustálé obviňování nebo manipulace. Silná žárlivost, která narušuje každodenní život, si často žádá odbornou pomoc. Psychoterapie může pomoci odhalit hlubší příčiny žárlivosti a následně vyvinout strategie, jak tyto emoce zvládat,“ doporučuje terapeutka. Zároveň upozorňuje, že žárlivý partner by měl vyhledat odbornou pomoc, aby pochopil příčiny svého chování.

Mohlo by se vám líbit

Chodím s ním proto, aby si mě lidé více vážili: Zjistěte, zda váš vztah neohrožuje throning

Takové chování a myšlení si totiž můžeme přinášet z minulých vztahů, ve kterých jsme nevěru zažili a to nás může učinit ostražitějšími a nejistějšími, i když to neodpovídá. „Taková zkušenost snadno podryje naši sebehodnotu, důvěru a zatřese pocitem bezpečí ve vztahu. Proto je důležité tuto zkušenost dostatečně dobře zpracovat. Terapie může být efektivnější, pokud se na některých jejích částech podílejí oba. Partner se může zapojit třeba tím, že zajistí otevřenou komunikaci a nenásilnou podporu,“ konstatuje psycholožka.

Škody, které žárlení způsobí

Žárlení může ve vztahu napáchat mnohem víc škod, než byste mohla předpokládat, protože může způsobit psychickou nepohodu na obou stranách. „Žárlivý partner trpí úzkostí a strachem, zatímco druhý partner se může cítit obviňovaný, kontrolovaný nebo omezený. Z dlouhodobého hlediska žárlivost naší psychické pohodě neprospívá a odráží se v kvalitě partnerského vztahu. V některých případech může vést žárlivost až k manipulaci nebo dokonce k emočnímu či fyzickému zneužívání,“ varuje na závěr psycholožka Julie Janošíková.

Mohlo by se vám líbit

Recept na spokojený vztah existuje: Neustálé štěstí v něm ale nehledejte, radí psycholog

Na otázky Marianne.cz odpovídala Mgr. Julie Janošíková

Jako psycholožka a terapeutka věřím v sílu přítomného okamžiku a v důležitost bezpečného prostředí pro osobní růst. Moje terapeutická praxe se zaměřuje na práci s „tady a teď“, přestože uznávám vliv minulosti a budoucnosti na naše životy. Snažím se vytvářet důvěrné a podporující prostředí, kde klienti mohou otevřeně zkoumat své myšlenky a pocity. Díky své zkušenosti s dětmi se nebojím využívat kreativní přístup i při práci s dospělými, včetně projektivních a imaginativních technik, práce s pískovištěm a kartami. Tyto metody pomáhají klientům lépe porozumět sobě samým a svým životním situacím. Nabízím empatické naslouchání, provázení klientovým příběhem a podporu v procesu sebeobjevování. Můj přístup je flexibilní a přizpůsobuje se individuálním potřebám každého klienta. Působím také na portálu Terapie.cz.

Mohlo by se vám líbit

Jak důležitý je milostný život ve vztahu? Víme, jak často se mu ideálně věnovat