Bilanční sloupek o tom, jak nám zamíchala koronakrize životem a integrací v Německu. Co nám dala pozitivního? Narovinu: vůbec nic.
Tento sloupek píšu v den, kdy jsem měla v ruce svůj první test na koronavirus. Udělali jsme ho dceři, která jede za babičkou do Prahy na prázdniny. Přestože mezitím naštěstí zmizela tahle povinnost a hranice mezi Českem a Německem se otevřely o týden dřív, než se čekalo.
Ale člověk nikdy neví a maminka si to vyžádala. Je to pro mě symbolický den k malému bilancování.
Korona vstoupila do našeho života a obrátila nám ho naruby.
Když na nás padla korona, napsala jsem sloupek s názvem „Za zavřenými hranicemi“. Otevřenými hranicemi považuju naše německé „koronaprázdniny“ za skončené. Zdaleka však nejsme v normálním režimu. Syn Kryštof má školu jednou týdně (obrovské zklamání). Dcera Lara chodí do školky na nouzové hlídání jen na tři hodiny dopoledne a bez jídla.
Co nám korona v Berlíně dala a vzala? Vstoupila do našeho života a obrátila nám ho naruby. Přišla jsem o pracovní projekty a o natáčení, na které jsem se těšila. Přišla jsem o dvě dlouho plánované dovolené včetně výroční svatební cesty k deseti letům, co jsem v manželství. To vše ale oželím.
Nejhorší je to pro naše dvě děti, které se v Německu integrují a tenhle proces byl přerušený. Nejvíc to odnesl Kryštof, který v pololetí přešel do klasické německé 5.A z „uvítací jazykové třídy“, což byl obrovský úspěch. Po celou dobu korony však nedostal od svých učitelů z 5. A žádnou zprávu, ani zpětnou vazbu. Občas mu volala a psala jen jeho původní učitelka z integrační třídy.
Německé školy zaspali s digitalizací
Jak jsem záviděla všem v Česku, kteří měli on-line výuku, kde je učitelé kontaktovali. Je to téma, o kterém chci ještě určitě napsat. Německo s digitalizací obecně zaspalo a naše škola je bohužel zrovna takovým klasickým příkladem tohoto fenoménu. Mrzelo mě to za Kryštofa, který víc projeveného zájmu paradoxně dostal z české školy, než z té německé. A bylo mi líto, když se mě ptal: „Mami, kdy tady budu mít konečně ty kamarády? Slíbila jsi, že na jaře...“
Co bych za to dala, kdyby měl občas možnost vidět spolužáky aspoň při on-line výuce…. Dcera Lara přišla taky o všechny vydobyté kroužky, které byly zrušené. Když mi její učitelka z baletu, který se teď nově otevřel, sdělila, že ji vyloučila, protože jsme neodpověděli na nějakou smsku (která mi nedorazila), chtělo se mi křičet.
Další věc, kterou byla „naše korona“ v Německu poznamenaná, bylo zmatečné doporučení Institutu Roberta Kocha ohledně roušek. Nejdřív je stejně jako WHO totiž Německo odsuzovalo jako falešnou ochranu a nosit je měli jen „nemocní“. Nikdy nezapomenu na naše německé nákupy ve vykoupených supermarketech, kde se na nás s manželem v roušce dívali Němci jako na nakažené. A mimochodem nikdy taky nezapomenu, jak jsem v Berlíně sháněla vykoupený toaleťák – velké německé korona téma. A jak jsem ho nakonec získala za v přepočtu 350 korun v jednom polském obchodě, kde se chytili díry na trhu. To jsou malé útržky našeho života během korony.
Ale jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. A já se díky koroně v Berlíně víc zabydlela, protože mi ani nic jiného nezbylo. Poprvé v životě jsem tu dokonce našla i německou kamarádku. Jmenuje se Daphne a vzájemně si pomáháme s dětmi. Díky Daphne a našim německým rozhovorům, mám konečně pocit, že si při německé konverzaci nezlomím jazyk.
Nakonec jsme to všichni zvládli. Syn bude normálně chodit do školy od srpna a bude naštěstí pokračovat v klasické 6. třídě. Místo v baletu jsem uhájila!
Krize nás posílila a já si zase jednou ověřila, že jsem si vybrala správného manžela, se kterým jsme to ustáli i v izolaci od rodiny a v cizí zemi.
Poznala jsem taky snad všechny berlínské lesy, ale integraci dětí a jejich smutek po společnosti to nikdy nenahradí. Jsem strašně ráda, že je to částečně za námi.
A upřímně si moc přeju, ať další vlna korony nedorazí.
