Proč tak často uvízneme v trojúhelníku?
Dramatický trojúhelník funguje často neúmyslně, naše psychika hledá známé role, které jí připomínají staré scénáře z dětství, rodiny nebo minulých vztahů. Nedostatek hranic, pocit nezasloužené viny, potřeba být „ten dobrý“ nebo strach z konfliktu nás přivádí zpět na stejné místo. Britský autor Christopher Dines ve své knize The Kindness Habit popisuje, že Karpmanův dramatický trojúhelník je klasickým modelem spoluzávislého chování, kdy je do hry vtažen někdo bez vlastní vůle. Zpočátku může být silný, bude mít sílu uhájit si to své (lásku protějšku), bude mít sílu bojovat. Takový člověk nejprve někoho zachraňuje, když ale jeho dobročinná snaha není oceněna, začne být velmi rozzlobený a nakonec se sám začne cítit jako oběť, jak popisuje Dines.
Nebuďte obětí ve vztahu
A právě z této „dobročinné“ role se může stát bariéra, která brání zdravému růstu vztahu. Osoba, která má pocit, že obětovala vše, udělala pro druhého první, poslední a stejně to nestačilo, může mít pocity méněcennosti, dokonce se může stavět do role, že si to zaslouží. To je samozřejmě špatně, bohužel tímto smýšlením se cyklicky dostává do nezdravých vztahů, kdy sebou nechává manipulovat, protože nemá velké sebevědomí, a především sílu se zvednout, odejít, zavřít za sebou dveře a říci: „Tento model vztahu je pod moji úroveň.“
Kudy ven z drama triangle?
Pokud se poznáváte v předešlých řádcích, zapamatujte si poslední větu. Není to pýcha, ale obrana a uvědomění si vlastní hodnoty. Zdravé vztahy nestojí na tom, kdo je větší oběť nebo kdo více pomáhá, ale na tom, že každý zůstává uvnitř svého dospělého já a i nepříjemné životní situace řeší s pokorou k druhým. Neschovává se za lži a výmluvy. Nemanipuluje s druhými. A je důležité si uvědomit, že pokud se k nám někdo nechová s respektem, nezaslouží si naši důvěru. Jinde je někdo, kdo odměnu v podobě naší pozornosti ocení více.