O čem Češky sní?

Autorka: Denisa Prošková

Když to vezmeme pěkně od začátku, prvním oficiálním mezníkem jsou patnáctiny. Dostaneme občanský průkaz. Nemusíme, ale můžeme se legálně věnovat sexu, ale především se po nás všech chce, abychom se začali připravovat na svoji budoucí profesi. Je vůbec možné v tomto věku odhadnout, na co máme schopnosti? Co nás bude bavit a zajímat v pětadvaceti, natož celý život? Vlastně je to trochu podle rčení: chceš-li pobavit boha, svěř se mu se svými plány.
Představte si budoucnost jako projekt domu, ve kterém chcete jednou bydlet. Bez diskuze potřebujete jakýs takýs základní půdorys, bez dobře vystavěných základů byste přežívali jen ze dne na den. Čím je ale člověk starší, tím víc se musí smiřovat s tím, že je šéfarchitekt život mnohem mocnější než my. I v těch nejpečlivěji narýsovaných a propočtených podkladech gumuje, škrtá, čmárá a přebarvuje. Je zcela běžné, že si v patnácti malujeme vzdušné zámky. Ve třiceti je z nich panelák a v padesáti protiatomový kryt. Anebo je to přesně naopak.

Když jsem si mezi respondentkami tohoto článku dělala takový malý nenápadný průzkum, ukázalo se, že se v patnácti netrefila ani jedna. A to bez ohledu na to, jestli dospívaly v socialismu nebo v kapitalismu. Dnes podnikatelka Jana Štantejská vzpomíná, že ji v patnácti bavilo kdeco, ale v ničem nebyla tak mimořádná, aby ji to směřovalo. „Netušila jsem, co chci nebo co bych měla, aby to bylo perspektivní. Jediné, co jsem si přála, bylo jít na školu s internátem a osamostatnit se. Vysněná kadeřnická škola byla za socialismu atraktivní a velmi výběrová. Brali třeba jen pět holek z republiky, musely mít vyznamenání a udělat talentovky. Tak jsem si vybrala telekomunikace. Hlavně podle kritéria: škola s internátem.“

Všechno je jinak

Mezinárodně uznávaná speciální pedagožka, čtyřicátnice Dagmar Herrmannová, je zase důkazem, že ani jasné směřování nic neznamená. Od dětství závodně běhala sprinty, vyhrávala soutěže a počítala s vrcholovým sportem. A pak ze dne na den...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V BŘEZNOVÉ MARIANNE.