Rodina na cestě: Život jako dovolená

Jednoho listopadového večera roku 2008 jsem se zakecala s pohledným Australanem. Byla jsem tenkrát v Sydney se třemi kamarády na ročním studijně-pracovním pobytu a myslela si, že tím můj dlouhodobější pobyt v Austrálii končí. Luke se ale projevoval jako velmi sympatický kandidát na originální australský suvenýr, a tak jsem si ho o devět měsíců později přivezla na pražské sídliště Stodůlky. 

V červenci 2013 mě Luke požádal o ruku a kromě svatby jsme začali plánovat i přesun zpátky do Austrálie. Vrátit jsme se chtěli od začátku, manžel pracoval ve zdravotnictví a jeho uplatnění v Čechách bylo velmi limitované. Na druhou stranu mně se jako auditorce podařilo přesunout celkem snadno, ve společnosti PwC dnes pracuji na stejné pozici jako v Česku.

Na život v Sydney se zvyká snadno. Člověk si připadá, jako by byl každý den na dovolené. Všichni asi znají ten stereotypní pohled na Austrálii – slunce, oceán a usmívající se opálení surfaři. Jenže právě tenhle stereotyp je tu pro mnohé realita a my máme to štěstí, že ji žijeme. Už dva a půl roku každé ráno snídáme a večeříme na balkoně s výhledem na oceán. Řekla bych, že je tu minimálně 300 slunečných dní v roce, můj manžel si nedokáže představit den bez surfu. Výjimkou byl snad pouze den, kdy se nám narodil syn Matyáš...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ŘÍJNOVÉ MARIANNE!

Máte tip na zajímavou „rodinu na cestě“? Podmínkou je, aby byl jeden člen rodiny Čech/Češka a měli alespoň jedno dítě. Své tipy můžete posílat na [email protected].