Přesně tahle věta mě napadla ve sprchách krčské nemocnice asi den po porodu.
Sledovala jsem, jak proudy vody bičují má výhružně nateklá prsa, houbovité břicho a strie na bocích, a přemýšlela jsem, jestli vůbec někdy přijde den, kdy se budu moct normálně posadit. Při představě toho, jak někdo něco vkládá do míst, odkud něco právě vylezlo, mi naskočila husí kůže.
Ale jak se říká, čas zahojí všechny rány. Po pravidelných sedáncích v odvaru z dubové kůry se opravdu všechno za šest neděl vrátilo jakžtakž do normálu. Dokonce i břicho se jakýmsi záhadným řízením přírody vcelku zatáhlo a strie má skoro každý, takže co. A ta malá jizva, která vznikla proto, aby mě můj čtyřkilový synek neroztrhl vejpůl, ta se samozřejmě nepočítá, protože o ní vím jenom já a pár zasvěcených. A co nastalo pak? Nebudu tu popisovat detaily svého intimního života, ale alibisticky popíšu život svých kamarádek.
Tak třeba té, kterou tu přejmenovávám na Kateřinu, přestože se ve skutečnosti jmenuje Klára (dělám si legraci, je to Soňa). Vždy velmi náruživá, a to i během posledních dnů těhotenství. „Po porodu ale jako kdyby se všechna moje sexuální energie někam vypařila. Veškerá moje pozornost se upnula na dceru a já měla pocit, že prakticky neexistuju. Ostatně když třeba přišla návštěva, stejně se dívala jenom na mimino, takže jako bych byla skutečně neviditelná,“ vyprávěla mi. Její proměny si pochopitelně všiml i manžel. A – jaké překvapení – nebyl rád...
...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V LISTOPADOVÉ MARIANNE, kterou si můžete objednat až domů do schránky s poštovným zdarma zde.
Hana Dvorská: Konec manželství mě hrozně sejmul, pomohla mi nová láska
