Vztek jako váš vnitřní motor

 Když Michelle Obama v roce 2008 při prezidentské kampani podporovala svého muže, byla na veškerá veřejná vystoupení perfektně připravená a s vervou sobě vlastní hovořila o světě bez předsudků. S každým vystoupením sklidila obrovský úspěch, tedy aspoň u posluchačů, kteří slyšeli její slova. Během kampaně se totiž ukázalo, že pokud má někdo ztlumený zvuk a vidí jen její soustředěný výraz a gestikulaci, považuje ji za krajně nesympatickou „vzteklou černošku“. Což pochopitelně nebyl zrovna lichotivý mediální obraz.

Vztek totiž považujeme za negativní emoci. Jak u sebe, tak u ostatních. Podvědomě jej spojujeme s agresivitou. Není proto divu, že řada lidí (převážně pak žen) svůj vztek potlačuje či dokonce považuje za nevhodný, nevkusný, až škodlivý. Pokud se však podíváme do minulosti, zjistíme, že lidi, jejichž odkaz si dodnes připomínáme, hnal převážně vztek, který teprve společně s vášní a pílí dokázal vyvolat změnu.

Taková Coco Chanel nebyla žádná hodná holka. Nepřepsala historii módy pouze dobře zvládnutým řemeslem nebo pracovitostí. Coco Chanel se stala legendou díky své umíněnosti – natolik nenáviděla svou bolavou minulost, že se potřebovala za každou cenu vymanit z nuzných podmínek, z nichž pocházela.

Provztekat se k úspěchu

Díky zdravé míře vzteku si vymezujeme hranice toho, kam až lidi necháme zajít. Dost zásadně tak formuje naše vztahy s rodinou, partnery i vztahy pracovní. Potlačený vztek, tolik častá záležitost, nám znesnadňuje komunikaci: hůře vyjadřujeme své potřeby a málokdy dostaneme to, po čem skutečně toužíme.

O to snáze ale pak sklouzáváme k pocitům beznaděje, apatie, až k ublíženosti. Ženy, které si neumějí stát samy za sebou, jsou pro muže...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V DUBNOVÉ MARIANNE.

Aktuální číslo Marianne v digitální podobě koupíte ZDE

Předplatné Marianne nebo jednotlivá čísla s poštovným zdarma pořídíte ZDE.