Před několika lety jsem měla možnost měsíc pobývat v Irsku, kde jsem bydlela u velmi milé katolické rodiny. Jejich dvě malé děti byly vedeny k pro nás nezvyklé cudnosti, například si během líbacích scén v televizi povinně zakrývaly oči.
Přes den jsem chodila do jazykové školy, večer jsme se scházeli u rodinné večeře, kdy jsem s hostiteli konverzovala. S ohledem na děti jsem svou řeč podrobovala přísné autocenzuře. Dávala jsem si pozor, abych nepopisovala různé rozverné příhody, které se v prázdninové škole plné pubescentů a dvacátníků nejrůznějších národností zákonitě stávaly.
Jednou jsem se zmínila, jak jsem si pochutnala na obědě v příjemné restauraci, jejíž jméno jsem bohužel zapomněla, protože bylo dlouhé a neanglické. Hostitelská maminka projevila zvědavost, kde jsem byla, a já jsem se jí restauraci snažila popsat. Vzpomněla jsem si, že na vývěsním štítě byl jistý opeřenec, jehož název jsem přeložila slovem, které jsme se učili ještě kdysi na základní škole. Na jejich reakci nikdy nezapomenu. Maminka vyjekla a dala si ruku přes ústa. Tatínkovi vypadl příbor z rukou. Pak stylem hlavně nenápadně pohlédli na děti, které zvědavě pokukovaly po nás všech a díkybohu netušily, co se děje, pak se podívali jeden na druhého a následně dlouze a soustředěně do svých talířů. A já už jsem nic neříkala a pomalu rudla, protože mi došlo, co jsem provedla. Ano, na onom vývěsním štítě byl kohout a slovo, které jsem použila, bylo „cock“. Druhý význam tohoto slova (asi ho znáte, a jestli ne, tak internet vám ho osvětlí) jsem sice měla v podvědomí, ale mozek mi ho nesdělil dostatečně rychle. Ten večer jsme dojedli v tichosti.
A rada na závěr: Navštívíte-li v anglicky mluvící zemi nějakou farmu a budete-li chtít majiteli sdělit, že má pěkného kohouta, použijte prosím slovo ‚rooster‘. Předejdete tím velkému nedorozumění.
