Před pár dny jsem na Instagramu četla zajímavý postřeh, o který bych se s vámi ráda podělila.
Neznámý autor v něm radí: „Spřátelte se s někým, kdo není ve vašem věku. Stýkejte se i s lidmi, kteří nemluví vaší řečí. Pusťte si do života někoho nového, kdo nepatří do vaší společenské vrstvy. Jen takhle poznáte svět. Jen takhle můžete růst.“ Došlo mi, že ve své práci toto všechno zažívám. Potkávám lidi různého věku, národností, profesí i společenského postavení.
Díky nim mě pořád něco překvapuje, udivuje, inspiruje a motivuje učit se nové věci. Uvědomuju si, jak velké privilegium to je, a vysílám tam nahoru velké díky za to, že můžu dělat právě novinařinu. O to víc mě mrzí, když se ke mně dostávají příběhy těch z vás, které jste kvůli covidové pandemii přišly o práci ve svém milovaném oboru. Zažíváte stav, kdy máte život vzhůru nohama. Stejně jako ženy, o kterých píše Hanka Trojánková Biriczová ve svém článku v březnové Marianne na str. 36. Já nesmírně obdivuji lidi, kteří překonali strach ze změny a začali pracovat v jiné profesi. Nevím, jestli bych to sama dokázala…
Dnešní situace je extrémně náročná. Psychologové radí, že v rámci zachování duševního zdraví si máme nastavit každodenní rituály a dělat si drobné radosti. Milé čtenářky, co kdybyste si třeba pustily romantický seriál? Ručím vám za to, že například u Bridgertonových na Netflixu úplně vypnete a ocitnete se ve stavu tupé blaženosti z vizáže hlavního hrdiny. Nebo si vezměte do postele knížku Radky Třeštíkové (a rozhovor s ní si přečtěte v novém čísle Marianne). Taky si můžete uvařit podle našich receptů, které najdete ke konci časopisu. Věděly jste, že vaření je forma meditace? Ať zvolíte jakoukoli činnost, vězte, že Marianne je tu pro vás. Držte se!
