Když jsou dárky dávno rozbalené

 

Lednová čísla magazínů vycházejí ještě před Vánocemi, a tak se v nich povinně vystřelují rachejtle a čechrají účesy. Oslava ale končí už polknutím novoročního acylpyrinu. Ve svátečním deliriu proto oceňuji jídla, kterým večer sluší koktejlky, a druhý den je snadno převleču do domácích tepláků. Právě na přelomu roku tak začala moje láska k masovým koulím. Jsou univerzální, přidáte je kamkoli. Mám irského manžela, a tak vím, že slavení po irsku má rozměry velkého tácu s masovými koulemi a lepkavými párečky, který koluje po hospodě. Všední i slavnostní večírek s Irem obnáší trochu politiky, trochu pasivního sportu, hodně masa a ještě víc alkoholu. Irové ale nepijí víc než Češi, jen pijí rychleji. Z divokých kombinací lihovin a vína jsem vám vybrala ty, které zároveň neodbourají vaši důstojnost. Ira ovšem malá nehoda nezaskočí, lakonicky ji setře hadrem. 

 

Na situace různého druhu jsem už připravená díky vrozenému pragmatismu. Stalo se mi, že u stolu čekali strávníci s dezertními vidličkami v rukách a roláda se mi rozpadla na nerolovatelné součástky. Pohled na skleničky, ze kterých jsem předchozí večer popíjela martini (ano, dávám si ho do větších pohárků, než je obvyklé), rychle rozhodl. „Výborně, máme trifle,“ zanořil se o deset minut později Ian do výsledku. Každý průšvih má prokazatelně svoje jméno, které mu ztracenou eleganci vrátí. Ve skle naskládané vrstvičky různobarevných dobrot dělám od té doby ještě radši než dezerty v kuse. A když jsem si pekla svatební dort, měla jsem v záloze kýbl. Nebylo by cool rozdávat z něj porce velkou naběračkou? Ať vás leden taky ničím nepřekvapí!