V polském Gdaňsku vznikl interiér, který spojuje skandinávskou lehkost s japonskou střídmostí. Světlý dub, měkké textilie, černé detaily a nábytek se zaoblenými hranami tu vytvářejí prostředí, kde má každý prvek své místo a nic zbytečně nepřebíjí celek.
Apartmán leží jen několik minut od Baltského moře a jeho zařízení pracuje s atmosférou klidu, která se k přímořské lokalitě dobře hodí. Otevřený obytný prostor, tlumené barvy a přirozené materiály nechávají vyniknout světlu, zatímco vestavný nábytek pomáhá udržet místnosti vizuálně čisté. Styl Japandi se tu projevuje zejména proporcemi, materiály a důrazem na jednoduché každodenní fungování.
Obývací pokoj stojí na měkkých tvarech a několika výrazných detailech
Hlavní obytná část pracuje s krémovou, pískovou a světlými odstíny dřeva. Velká zakřivená pohovka s měkkým čalouněním zabírá podstatnou část místnosti, díky oblému tvaru ale nepůsobí těžce. Doplňuje ji nízký kulatý stolek, subtilní křeslo s dřevěnou konstrukcí a světlý koberec, který jednotlivé kusy nábytku opticky propojuje. Místo množství menších dekorací se pozornost soustředí na několik větších ploch, kresbu dřeva a černobílé umění. Organické tvary sedačky a stolku vyvažují rovné linie vestavných skříní, polic a televizní stěny. Černé prvky se objevují střídmě na svítidlech, rámech obrazů nebo konstrukci nábytku a dodávají světlému interiéru hloubku. Velká okna s lehkými závěsy propouštějí rozptýlené světlo a zároveň podporují soukromější, klidnější atmosféru.
Foto: Tom Kurek
Kuchyň s obývákem propojuje stejné dřevo
Kuchyň navazuje na obytnou část. Světlé dřevěné plochy pokračují na skříňkách, vestavbách a otevřených policích, zatímco pracovní část zůstává jednoduchá a vizuálně nenápadná. Jídelní místo se drží stejného principu. Jednoduchý stůl, subtilní židle a kruhové svítidlo nevytvářejí samostatnou designovou scénu, ale přirozeně zapadají mezi kuchyň a obývák. Otevřená dispozice díky tomu působí soudržně a dává dostatek prostoru pro pohyb. V menším městském bytě má taková kontinuita velký význam, protože čím méně materiálových a barevných přechodů použijete, tím klidněji celek působí.
Vestavby nahrazují část samostatného nábytku
Silnou stránkou interiéru jsou vestavné skříně a nábytkové stěny. Vstupní část například využívá vysokou dřevěnou sestavu od podlahy ke stropu, která pohltí oblečení a další věci bez nutnosti přidávat další skříňky nebo komody. Jednoduchá lavice pod ní podporuje praktickou stránku prostoru a současně zachovává čistou kompozici. Podobný přístup se opakuje v obytné části. Televize je začleněná do nábytkové stěny a otevřené police pojmou knihy i drobné dekorace. Černá kovová konstrukce knihovny přidává lehčí industriální tón, dřevo ji ale opticky zjemňuje. Výsledkem je interiér, který působí vybaveně, ale ne přeplněně. Pro Japandi je taková rovnováha typická: věci mají být dostupné a funkční, zároveň však nemají ovládnout celý pokoj.
V ložnici barevnost ustupuje ještě víc. Čalouněná šedobéžová postel stojí před stěnou obloženou světlým dřevem a doplňuje ji jednoduché bílé povlečení. Symetrii zvýrazňují kulatá nástěnná svítidla a dvojice černobílých obrazů nad čelem. Dřevěná stěna za postelí má podobnou barvu jako nábytek v ostatních místnostech, takže se styl bytu nerozpadá ani za dveřmi ložnice. Textilie přinášejí měkkost, zatímco černé drobnosti dávají kompozici pevnější obrys. Japandi v takovém provedení nepůsobí chladně. Místo bílé prázdnoty stojí na teplém dřevě, texturách a tlumených odstínech, které se dobře kombinují s denním světlem.
Zdroj: autorský článek, sikorainteriors.com, Tom Kurek
