V dílně u náměstí ve Dvoře Králové nad Labem leží na stole vedle ohlávek, uzdeček, podpínek… chic kabelka. „Míří do Francie,“ říká Jana Klímová, neotřelá sedlářka.
Koně provázejí rodačku z Police nad Metují od dětství, i když není z „koňácké“ rodiny. „Tam jsem začala jezdit s kamarádkou z lidušky. Měla dostihové koně a já se jednu chvíli viděla jako žokejka,“ směje se mladá žena. Rodiče jí kariéru u koní rozmluvili. „To bylo rozumné,“ říká s odstupem, ale daleko neutekla. Ráda tvořila, má šikovné ruce, což se jí v době, kdy na koně nebylo vše běžně k dostání, hodilo. Uměla vyrobit a opravit ledacos. Logicky mířila do školy v Třebechovicích pod Orebem, obor brašnář-sedlář. „Výhoda je, že i hrubší výrobky trochu zjemňuju, vypiplávám,“ krčí rameny na otázku, zda byla dvojoborovost výhodou. Konečně, v její dílně, kde dominuje zkušební dřevěná hlava koně (dar manžela), visí i pár elegantních, fortelných a moderních dámských kabel. „Vyrábím je pro kamarádku, bytovou designérku ve Francii. Stejně i doplňky do interiéru, třeba textilní polštáře kombinované s kůží. Jde o luxusní věci, které mě baví, ale jsou mi bližší výrobky pro koně,“ tvrdí a bere do ruky tupou jehlu s voskovanou nití. Končí opravu starého sedla.
„Vyrábím kožené věci pro své koně i ty zákazníků, kamarádů. Nejvíc se na mě obracejí ti, kdo se zabývají klasickým anglickým ježděním, protože vyrábím hlavně anglické uzdečky. Můj rank je parkour, drezura, sportovní koně. Pro western, kde se používají jiné tvůrčí techniky, nedělám,“ přizná máma tří dětí. Chomouty na tažné koně ji lákají, ale pro ženu je to těžká práce. „Necpu se všude. Mojí specialitou jsou třeba nestandardní velikosti ohlávek,“ dodává skromně, byť umí vyrobit netušené vychytávky. Nejen pro nekonfekční zvířata. Jak vzniká zakázka? „Sem nikdo s koněm nejede,“ utrousí a rádýlkem naznačuje, kde bude na dalším řemínku vznikající uzdečky místo k prošití. „Je-li klient z okolí, jedu tam a koně proměřím. To je nejlepší, vím, co potřebuju, a případná chyba jde za mnou. Jinak mi lidé měří koně dle pokynů a pošlou i jeho fotku s uzdečkou, podle toho můžu pracovat,“ tvrdí do zvonění telefonu. Uzdy, uzdečky, ohlávky, poprsníky, pohřbetníky, podbřišníky jsou běžně žádané.„Teď jsem dělala celý výstavní postroj pro shirského koně, hodně zdobený, to bylo náročnější,“ ukazuje s nadšením sedlářka.
Foto: Robert Tichý pro Marianne Venkov a styl
Sedlářka musí nejdřív vytvořit potřebnou šablonu z lepenky a výsledek pak přenese na samotnou useň.
Já to chci takhle
Rozměry nestačí. Většinou má klient o dané věci představu, ale když mu Jana ukáže možné materiály, často ji mění. „Stálí klienti vesměs řeknou, potřebuju to a to, dík. Což je vrchol důvěry,“ dodá řemeslnice s vlastním rukopisem. Ten jí ale nebrání vyrobit pro černého koně růžovou ohlávku. „Jde více o technické výzvy, kdy dotyčnému řeknu, jaké má jeho přání minusy. Třeba že taková ohlávka se brzy poškrábe a nebude hezká. Někdo zvolí jinou cestu, někdo ne, pak jsem já nešťastná, protože vím, jak to dopadne,“ konstatuje Klímová a přitom stále pracuje na uzdečce. Kůže používá evropské. V nedaleké Jaroměři je s nimi velkoobchod. Krásné kovové přezky i komponenty dává dělat v kovolitectví Toman v Hradci nad Moravicí.
Ač má v ranku obojí, při opravě se nezřídka víc zapotí, ale zase přichází na zapomenuté postupy starých sedlářů.„Vlastním sedlo z minulého století, které je geniálně konstruované pro pohodlí koně. Má i speciálně vybranou část, aby měl volnou lopatku,“ popisuje Jana s tím, že nechybí zdobné prvky, ty jsou i nyní dost žádané. Teď se ale soustředí na onu produkci do Savojských Alp. „Kamarádka má úžasné vlněné látky z ruční tkalcovny a chtěla je zkusit kombinovat s kůží. Obrátila se na mě, já její návrhy realizuju. Snad! Ona by ráda, abychom měly kolekci, kde budu víc vidět, na to se necítím,“ vzdychne koňařka, která se neumí prodat, a to ví. „Běžně zvládnu dělat v kuse šest hodin, ale když se zapomenu... nevnímám, že je už noc. Ta práce je kouzelná,“ uzavírá Jana a vysekává dírky do řemínku. Možná kouzlo víc tkví v jejím nadšení pro řemeslo, které dělá ráda, precizně, zisk je až číslo dvě.
Článek vyšel pod původním titulkem „SEDLO i luxusní KABELKA“ v časopise Marianne Venkov & styl číslo 10/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Zdroj: článek vyšel v časopise Marianne Venkov & styl, redakčně upraveno