Před více než sto lety to byla křehká devatenáctiletá dívka Mary Phelps Jacob. Přestože měla patent, překvapivě se v milionech netopila. Dala totiž raději přednost bohémskému životu.
V době před sto lety se korzety nosily zcela běžně. Nebyla to ale žádná pohádka. Pořádně škrtily, byly nepohodlné a složitě se oblékaly. Jenže málokoho napadlo, že by to šlo jinak. Naštěstí ale před sto lety vyrazila devatenáctiletá Mary z New Yorku na nákupy a přinesla si domů krásnou róbu z lehké látky.
Jenže když ji doma oblékla na korzet, obvyklou součást šatníku tehdejší ženy, bylo nadšení z nových šatů pryč, korzet totiž prosvítal a naprosto zničil celkový dojem. A tak ho Mary sundala, zhluboka se nadechla (toho dne poprvé) a začala přemýšlet, jak to udělat, aby si večer mohla obléknout šaty, a zároveň nepohoršila útlocitné okolí.
Nakonec popadla dva hedvábné kapesníčky a s pomocí stuhy vytvořila provizorní podpěru vnad. Její nápad vzbudil obdiv a zaujal nejen kamarádky a známé, tak si svůj vynález nechala patentovat. Jenže i když byly podprsenky nepoměrně pohodlnější než upnuté korzety, stále šlo o zboží, které bylo považováno za výstřelek. V průběhu první světové války ale přišlo vládní nařízení, aby vlastenky přestaly kupovat korzety a svou pozornost obrátily k podprsenkám. Ne snad že by vláda tak dbala o ženskou módu, spíše se řešil nedostatek oceli, které bylo v tu dobu potřeba spíš na bojišti než v korzetech.
Obchody se začaly celkem dařit, jenže Mary podnikání moc nebavilo, a tak v roce 1922 prodala své know-how firmě Warner Brothers Corset Company za patnáct stovek. Zatímco společnost vydělala miliony, Mary vydávala umělecký časopis, žila bohémským životem a hýřila. Celý život ji ale bavilo sledovat, jak její jednoduchý nápad dobyl svět.
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
