Téma domácího násilí je bohužel stále aktuální a skutečný příběh slavné spisovatelky, jíž brutálně zavraždil vlastní manžel, pořád silně rezonuje společností. Svědčí o tom i fakt, že dlouho očekávaná minisérie režisérky Zuzany Kirchnerové Monyová, která vstoupila před pár dny na televizní obrazovky, zvítězila na mezinárodním festivalu Serial Killer.
Ačkoli si ve své tvorbě Zuzana Kirchnerová vybírá těžká témata, pokaždé v nich zažehne jiskru naděje: „V žádném případě jsme nechtěli téma Monyové zlehčovat, ale přišlo nám, že trochu humoru je třeba, aby to lidé vůbec byli schopní ukoukat,“ vysvětluje a dodává: „Zároveň je důležité říct, že sama Monyová byla velmi vtipná. Její knížky byly také takové, i když to byl někdy smích přes slzy, někdy sarkasmus. Přesně tuto stránku její osobnosti jsme se snažili do seriálu dostat.“
Monyová byla skvělá milující matka tří synů a velmi jiskrná osobnost, což fascinovalo nejen režisérku a všechny členy tvůrčího týmu, ale také hlavní představitelku Terezu Rambu. „Byla ženou, která v sobě měla spoustu barev,“ dodává Zuzana Kirchnerová a slovy obdivu nešetří ani nadále: „Byla krásná, měla obrovský sex-appeal, byla záhadná, uměla být ironická a také byla odvážná. Taková femme fatale.“
Při tvorbě seriálu celý tým úzce spolupracoval s rodinou Simony Monyové, probíhaly poctivé rešerše, takže s výsledkem rodina souzní. „Po premiéře v Brně jsme se s Dominicem (syn Simony Monyové, pozn. red.) dlouho bavili o tom, že mámě nemohli nijak pomoct, že není potřeba v sobě cítit vinu, protože oni byli tou dobou pořád děti,“ říká režisérka. Zároveň přiznává, že jediné řešení, jak natočit tento seriál, bylo udržet si patřičný odstup. Stejný přístup zvolila i herečka v hlavní roli Tereza Ramba: „V jistém momentu jsme si obě uvědomily, že abychom mohly vyprávět ten příběh, nesmíme kluky předem znát,“ podotýká Zuzana Kirchnerová a vysvětluje proč: „Točili jsme poměrně otevřené erotické, násilné scény a necítily bychom se komfortně, kdybychom syny Simony Monyové předtím znaly.“
S příběhem byly ale dopodrobna obeznámeny díky mravenčí práci celého týmu, který dbal na pravdivost informací. Co režisérku na celém příběhu překvapilo nejvíce? „Kolik toho Simona udělala pro to, aby to takhle špatně nedopadlo. Měla finanční prostředky, rodina se za ni postavila, měla přátele a všichni se jí snažili pomoct. Měla i svoji psycholožku, ke které docházela, najala si ochranku, měla alarmy a stejně to nepomohlo...“
„Pro Igora Orozoviče (ztvárnil manžela Monyové, pozn. red.) to byla velmi náročná role. Musel se z medového, pro někoho šarmantního muže přehoupnout do násilníka,“ podotýká režisérka a kvituje práci scenáristek, kterým se podle jejích slov podařilo zobrazit násilí plíživě přesně tak, jak se to děje v realitě. „Lidé, kteří nemají s domácím násilím zkušenost, mají pocit, že se ještě nic neděje. Ale známá, která si vším prošla, mi po premiéře řekla, že jí bylo vše jasné od prvního dílu, že přesně poznala, co se děje a sevřel se jí žaludek,“ vypráví režisérka. Nemusí být hned vidět modřiny, většinou vše začíná manipulací a „hrou na lásku“. Přitom je silně přítomná žárlivost a majetnické sklony přerůstající v agresi. Násilí může být i verbální, ani omezování osobní svobody není v pořádku.
Domácí násilí se často odehrává za zavřenými dveřmi a ženy jej tutlají. U Simony Monyové byla možná na vině i její hrdost. Fakt, že sama ženám v podobné situaci prostřednictvím svých knih svým způsobem radí, přitom se sama zmítá v bludném kruhu. „Nejsem nějaká obyčejná holka. Jsem silná žena, uřídím to. Jsem schopná řídit svůj byznys, tři děti… Zvládnu to,“ podle Zuzany Kirchnerové mohly být toto vnitřní argumenty Simony Monyové k tomu, aby si nechala něco takového líbit.
Podle slov Zdeňky Prokopové, místopředsedkyně organizace Rosa, se domácí násilí nezřídka týká právě žen s dobrým postavením. Advokátek, lékařek, top manažerek. Takové ženy kromě domácího násilí bojují také s tím, „co by si pomyslelo okolí, kdyby to zjistilo“ a dalšími předsudky. „Mají co ztratit, když přiznají, že jsou obětí. Je to ta ‚ostuda‘. Vždyť: já jsem ta žena, která tady řídí sto lidí a doma mě někdo mlátí nebo ponižuje…?“ Dává nahlédnout do psychiky týraných žen Zuzana Kirchnerová. „Je důležité říct, že to není ostuda a může se to stát opravdu každé ženě, i té nejvýš postavené manažerce. Je důležité říct si o pomoc. Nebuďte na to samy. Nestyďte se za to. Není to vaše chyba. Ta chyba je na straně agresora,“ zdůrazňuje Zuzana Kirchnerová.
Zdroj: autorský text, rozhovor se Zuzanou Kirchnerovou
Autorský text, rozhovor se Zuzanou Kirchnerovou
84 Kč
84 Kč
89 Kč
