Známá píseň bratří Ebenů se mi někdy vybaví, když vedu debaty o flexibilitě v práci a práci z domova - či vlastně odkudkoli. Souvisí s častým pocitem, že když někoho nevidíme pracovat, tak ho nemůžeme přímo kontrolovat a tím pádem asi pracuje méně než v kanceláři. Že produktivní pracovník je ten, který sedí v kanceláři a vykazuje požadované množství "odpracovaných" hodin. Jenže můžeme opravdu dát rovnítko mezi hodiny strávené na pracovišti a skutečným výkonem? A kam se v takovém přístupu ztrácí podstata práce - něco vytvořit?
Zajímavé srovnání ukazují statistiky OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). V žebříčku zemí podle průměrného počtu odpracovaných hodin vedou země, které naopak uzavírají žebříček produktivity a HDP na odpracovanou hodinu A obráceně - země, kde lidé nepracují tolik hodin, vykazují nejvyšší produktivitu. Jinými slovy počet hodin vůbec nevypovídá o tom, jaký výsledek jsme dosáhli a co jsme vytvořili.
Podobně to, že někdo sedí v kanceláři, neznamená, že pracuje. Podle naší nedávné studie kolem 40% zaměstnanců českých malých a středních firem pravidelně v práci brouzdá po nepracovních stránkách na webu, řeší on-line bankovnictví či soukromé maily. Stejně tak ale platí, že řada lidí je doma mnohem efektivnější než v práci, zejména u činností, které vyžadují koncentraci či kreativní myšlení. Lidé zpravidla věnují práci čas, který ušetří na cestování. Často navíc mají pocit, že musí ukázat, že opravdu pracují, a pracují o to intenzivněji. Podle jedné studie pracují lidé, kteří mají možnost plně si zorganizovat čas i místo práce, o polovinu více než ti, kteří tuto plnou flexibilitu nemají.
Spíše než o místo, kde lidé pracují, jde o to, jak jsou vedeni, hodnoceni a motivováni. Pokud je klíčový počet hodin na pracovišti, pak se snadno může stát, že po kanceláři běhají „velmi vytížení“ pracovníci, pro které je „nestíhání“ životním stylem. Pokud je rozhodující výsledek a nikoli počet hodin u stolu, pak se každý snaží co nejrychleji dosáhnout cíle a získat prostor pro cokoli jiného. A pokud šéf umí zadat práci a vést lidi tak, aby věděli, čeho a kdy mají dosáhnout a jak řešit zádrhely po cestě, pak je opravdu jedno, kde pracují. Myslím, že je načase hodnotit lidi podle toho, co udělají, ne podle toho, „na čem dělají“ a kde. Rozhodně je mi sympatičtější přístup v Dánsku, kde člověk během každé z 1436 hodin ročně vytvoří třikrát více hodnoty než mexický pracovník během svých 2228 hodin. Těch 792 hodin, které zbydou, raději prosportuji, pročtu a prospím.
A jak to máte vy? Kde se vám nejlépe pracujete? Kdy a za jakých podmínek fungujete nejefektivněji?
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
Zajímavé srovnání ukazují statistiky OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). V žebříčku zemí podle průměrného počtu odpracovaných hodin vedou země, které naopak uzavírají žebříček produktivity a HDP na odpracovanou hodinu A obráceně - země, kde lidé nepracují tolik hodin, vykazují nejvyšší produktivitu. Jinými slovy počet hodin vůbec nevypovídá o tom, jaký výsledek jsme dosáhli a co jsme vytvořili.
