Boil the ocean, blue-sky thinking, synergie, páky růstu. A teď si představte, že jste právě přišli do prvního zaměstnání a někdo po vás chce, abyste tomu všemu rozuměli. Generace Z má s jazykem kanceláře problém. Nejde jen o angličtinu, ta jim jde. Mladí zaměstnanci narážejí na celý nepsaný slovník pracovního života. Sami přitom mluví jazykem, kterému někdy zase nerozumějí jejich starší kolegové.
Generace Z vyrůstala v prostředí, kde se informace hledají okamžitě, komunikace probíhá v krátkých zprávách a význam slov se někdy mění rychleji než firemní strategie. Do práce přichází generace, která bez problémů přepíná mezi češtinou, angličtinou, emoji, internetovým slangem a zkratkami. Jenže pak přijde první porada.
Vítejte v práci, ale nejdřív se naučte jazyk
Nastoupit do první práce znamená naučit se spoustu věcí. Kde je kuchyňka, komu se posílá žádost o dovolenou, jak dlouho trvá oběd a co přesně znamená „můžeš mi to poslat co nejdřív?“Existuje ale ještě jeden předmět, který není v žádném nástupním manuálu. Jak se v té nové práci vlastně mluví. Má vlastní pravidla, zkratky, fráze i drobné společenské rituály. Jinak napíšete kolegovi na Teamsy, jinak šéfovi e-mail, a úplně jinak klientovi. Vědět, kdy je „ahoj“ v pořádku a kdy už to působí až moc familiárně, je součást pracovního života stejně jako umět otevřít Excel.
To je věc, ve které má generace Z podle amerického průzkumu z letošního května trochu problém. Osm z deseti respondentů z Gen Z uvedlo, že rozdíly v pracovním jazyce mezi generacemi pro ně představují problém. U baby boomers to bylo jen 30 procent. Průzkum provedla společnost Censuswide pro Sunny Workplace na vzorku 2 004 amerických pracovníků, rozdělených napůl mezi Gen Z a boomery. Neznamená to, že čtyři z pěti mladých lidí nerozumějí svému šéfovi, ale ukazuje to, že pracovní jazyk už není tak samozřejmý jako dřív.
„We don't want to boil the ocean.“ Ještě jste to nikdy neslyšeli? Pokud jste angličtinu studovali a dokážete bez problémů sledovat seriály v originále, pravděpodobně jednotlivým slovům rozumíte. Jenže dohromady? Co to jako je? Proč někdo vaří oceán a co to má společného s projektem? V kancelářském žargonu jde o snahu řešit problém v absurdně širokém nebo nereálně rozsáhlém měřítku. Zrovna tenhle výraz patří mezi ty, které Gen Z podle průzkumu Sunny Workplace příliš nezná. Přesný význam „boil the ocean“ dokázalo identifikovat jen 22 procent dotázaných mladých pracovníků. U fráze „blue-sky thinking“, tedy kreativního přemýšlení bez praktických omezení, to bylo 25 procent. Pokud tedy někdo řekne na poradě, že nechce „vařit oceán“, s Greenpeace to nemá vůbec nic společného.
Problém není jen ve slovech
Lingvisté pro podobné rozdíly používají pojem jazykový registr. Co to znamená? Nemluvíme stejně doma, s kamarády, s prodavačkou v obchodě ani na pracovní poradě. Jenže pravidla pracovního registru se většinou ve škole neučí. Člověk je tak nějak odkouká až v praxi. Poslouchá, jak kolega telefonuje se zákazníkem. Všimne si, že šéfovi se nepíše stejně jako kamarádovi. Zjistí, že některé věci patří do e-mailu a jiné se řeší zprávou. Postupně pochopí, že „to je zajímavé“ může na poradě znamenat „tohle se mi vůbec nelíbí“. Jenže část dnešních mladých zaměstnanců vstupovala do práce v době, kdy se právě tohle odkoukávání přesunulo na obrazovku. Gen Z začínala profesní život během pandemie a rozmachu práce na dálku. Místo každodenního pozorování zkušenějších kolegů tak často byla odkázána na Zoom, Teams nebo Slack. Odborníci říkají, že tím zmizela část nenápadného učení, při kterém člověk jednoduše „nasává“ pracovní normy.
Ahoj šéfovi: Normální, nebo drzost?
Právě e-mail je podle odborníkůjeden z nejlepších příkladů generačního jazykového střetu. Starší pracovník může e-mail vnímat jako poměrně formální a trvalý dokument. Mladší člověk, který vyrostl na Messengeru, Instagramu a dalších komunikačních platformách, ho může chápat spíš jako další zprávu. Jeden napíše: Ahoj, pošleš mi prosím ten report? Druhý si pomyslí: Kdo ti dal právo mě oslovovat „ahoj“? Odborníci popisují tenhle typ nedorozumění jako častý. Mladší zaměstnanec může použít neformální pozdrav nebo vynechat interpunkci bez jakéhokoli záměru působit neuctivě. Zatímco starší kolega to může interpretovat jako neprofesionální chování. Nikdo nemusí být ten špatný. Jen každý používá jiná pravidla.
Gen Z rozhodně nemůže tvrdit, že její jazyk je dokonale srozumitelný. Starší kolega může několik minut poslouchat o tom, že něco má „vibe“, je „sus“ nebo „low-key cringe“, a přemýšlet, jestli právě dostal zpětnou vazbu, nebo se ocitl v komentářích pod TikTokem. V průzkumu Sunny Workplace se ukázalo, že nerozumění funguje oběma směry.Podle odborníků je současný jazykový rozdíl spojený spíše s kombinací sociálních sítí a technologických změn než nějaká magická vlastnost konkrétní generace. Musí se tedy starší kolegové učit „rizz“ a mladí z Gen Z musí absolvovat kurz korporátního binga? Nemusí. Stačí mluvit jasně. Když je něco potřeba do pátku, řekněte do pátku. Když nevíte, co přesně chcete, řekněte, že to ještě nevíte.
Zdroj: Autorský text, World Economic Forum, Zero Bounce, BBC, Fortune, Sunny Workplace, Preply, Frontiers
Co chtějí muži od žen a ženy od mužů? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, proč si často ubližujeme