Sopranistka a kapelnice Viktorie Kaplanová vyměnila Prahu za život na statku. „Připadala jsem si tu jako v seriálu o doktorce Quinnové,“ říká

„Všechno bylo zpustlé a zarostlé, samozřejmě zde nebyla voda ani elektřina,“ vzpomíná na úplné počátky svého venkovského dobrodružství Viktorie Kaplanová. Sama si nedokázala představit, že by se někam na venkov přestěhovala ještě před důchodem. Ale její manžel, který je sochař, hledal místo, kde by mohl mít ateliér a sklad na sochy, což je přivedlo až na Podblanicko. „Když jsme viděli tohle staré stavení s jabloňovými sady, úplně nás to sem k sobě zavolalo,“ vzpomíná hudebnice s tím, že v době covidu nechtěli manželé zůstávat v Praze, a tak se rozhodli „na chalupu“ dočasně přemístit. Nakonec se však do města nevrátili a stali se z nich definitivní venkovani. „Ta změna byla obrovská a v plné šíři mi to vlastně dochází až teď, po pěti letech. Musela jsem se naučit hodně nových věcí a často jít přes sebe. Hodně jsem bojovala se strachem. Ze samoty, ze tmy, z pavouků, z neznámých zvuků i z toho, že mě někdo v noci přijde zamordovat. To jsou ale městské strachy a když je člověk překoná, je svobodný,“ říká Viktorie. Dnes je však pro ni jejich venkovské útočiště to nejkrásnější místo na světě, ze kterého se jí ani nechce nikam odjíždět.

Mohlo by se vám líbit

Rekonstrukce s respektem k historii: Homutův statek v srdci Kokořínska

Chalupářský industriál

Od roku 2021 se na domě i pozemku udělala spousta práce. Předchozí majitelka, stará paní velkostatkářka prý ke konci obývala jen pár čtverečních metrů z celého obrovského stavení, takže vše ostatní rychle chátralo. A chátrání pokračovalo i v době, kdy dům spravovala církev, které ho odkázala. Až po deseti letech statek církev prodala, a to právě manželům Kaplanovým. „Manžel spoustu věcí svépomocí zrestauroval. Snažili jsme se však zachovat, co nejvíc toho šlo. Z chlévů se stal onen ateliér, nyní dokončujeme podkroví, používáme stodoly i sklepy. Všechno je to ale trochu punk. Kombinujeme chalupářský styl s místy bizarním industriálem. Najdou se zde i starožitné záležitosti od mé rodiny, které se se mnou celoživotně stěhují. Hodně věcí pak necháváme přiznaně surové, vždyť jsme konec konců v divočině,“ ukazuje majitelka své venkovské království.

Pěstování, vaření, nakládání...

Doménou Viktorie Kaplanové je ale zejména zahrada. Tedy pozemek, který ke starému statku patří a má úctyhodnou výměru 6000 metrů čtverečních. S novými majiteli prošel výraznými terénními úpravami. Paní domu se totiž nadchla pro vaření ze surovin, které si sama vypěstuje. „Vaření z vlastních surovin je úplně jiný level! Navíc jsem s překvapením zjistila, že mi to roste pod rukama celkem samo. Je to uklidňující a smysluplné, je to terapie. Jen pletí jsem si nezamilovala. Okrasné záhony proto moc neprožívám, máme jen skalku a pár malých trvalkových.“

V pěstování rostlin, které se dají zkonzumovat, však není žádný troškař. „Máme asi třicet metrů vyvýšených záhonů, kde je asijská listová zelenina, řepa, mrkve, keříkové fazolky, brokolice, ředkve a ředkvičky, různé saláty, zelí, kapusty, fenykl, česneky, špenát, rukola… Naproti jsou pak pytle s rajčaty, paprikami a chilli papričkami, v kompostu máme cukety a na speciálním místě dýně. Nakládáme řepy a jalapeňo papričky, děláme taky povidla a kimchi,“ vyjmenovává. A podzim je tu navíc ve znamení jablek. Vždyť stavení stojí v jabloňovém sadu! „Každý rok sklidíme asi tunu a půl, takže máme úžasný calvados z dubového soudku, začínáme se pouštět i do cideru. A taky máme pět ořešáků…“ dodává majitelka s hrdostí.

Mohlo by se vám líbit

Bez traktoru, bez chemie, na 1,5 hektaru, ale s láskou. Jakub s Terezou provozují farmu, kde vedle zeleniny pěstují i mezilidské vztahy

Z pódia rovnou za kočkami

A možná snad ještě pyšnější je hudebnice na to, jak se jí podařilo svůj nový venkovský život spojit s tím starým plným koncertních síní, slavnostních rób a vážné hudby. I tu se ji podařilo přivést přímo sem, na venkov. „Založila jsem tady koncertní sezónu s názvem Hlasy tří světů. Probíhá na pomezí tří krajů a přináší špičkovou produkci klasické hudby na venkov, kde k ničemu podobnému není přístup. Sama na koncertech vystupuji a řídím mezinárodní festival vokální hudby. Vybudovala jsem to na zelené louce, teď proběhl pátý ročník. Je to taky tvrdá a nekonečná práce, ale cítím v tom obrovský smysl. Stále jsem především koncertní umělkyně, zpěv a hudba je pro mě nejvíc. V nabídce svého uměleckého spolku Victoria Ensemble mám kolem třiceti vlastních hudebních dramaturgií, se kterými jezdím všude možně. Velmi svědomitě se na vystoupení připravuji a neustále na sobě pracuji. Jsem v kontaktu s obrovskou spoustou lidí. Vedle toho ale sypu semínka do země a ona rostou. A vždy se sem ráda vracím, do klidu a ticha. Právě ta rovnováha mě naplňuje štěstím,“ zasní se na závěr. „Je to ráj a ta spousta práce za to stojí. V ateliéru můžeme vytvářet a poslouchat hudbu, máme saunu, venkovní sprchu, péřové peřiny, ohniště, kout s houpací sítí, kde zapadá slunce… Zároveň jsem neustále v kočičí společnosti, která uklidňuje, těší a léčí…“

Zdroj: autorský text

Galerie: Sopranistka a kapelnice Viktorie Kaplanová vyměnila Prahu za život na statku. „Připadala jsem si tu jako v seriálu o doktorce Quinnové,“ říká

12 fotek 13 fotek