Zástupci mladé generace nás při našem objevování zajímavých a kreativních rukodělných výrobců těší nejvíc. A právě mezi ně patří Jakub Stránský. „Co kus, to originál, který posune váš domov do jiného levelu,“ říká o svých výrobcích.
Rodiče i kamarádi mu radili, ať vyrábí nábytek, že je to perspektivnější. Jenže Jakub si chce dělat věci po svém. A hlavně si vybírá to, co ho baví. Nyní jsou to především lampy z pařezů, větví a samorostů, které nachází v lese. I když ta úplně první lampička byla jiná. „Vyrobil jsem ji z kusu starého smrkového trámku, protože jsem na internetu nějakou dobu před tím objevil dvě opravdu hezké žárovky ve tvaru srdce a řekl jsem si, že z toho musím něco udělat,“ vzpomíná šikovný mladík. A také podnikavý. Svůj první výrobek hned nabídl k prodeji na Facebooku. „Byl o ni překvapivě velký zájem a ještě v ten den jsem jí odesílal zákaznici. Navíc jsem dostal spoustu pozitivních zpráv. Měl jsem z toho obrovskou radost a vlastně mi to dodalo motivaci a chuť pokračovat,“ vysvětluje, jak se z jedné lampičky stal postupně koníček i práce.
Zákazníky, kteří by si toto mysleli, Jakub rozhodně nemá. Ti jeho oceňují nápad i řemeslné zpracování jeho výrobků. Dávno to nejsou jen lampy z lesa. Také na ten v úvodu zmiňovaný nábytek už došlo. „Do budoucna plánuji vyrábět kolekce stejně stylizovaných lampiček, obrazy ze stabilizovaného mechu i více využívat epoxidovou pryskyřici a jiné materiály,“ vysvětluje Jakub s tím, že podle něj se ruční prací dá uživit bez problémů. „Ale myslím, že to nelze dělat jen za účelem výdělku, musí to člověka bavit. Potom stačí jen sehnat klientelu lidí, kteří umí ocenit originalitu a jedinečnost vašeho výrobku.“ A to se Jakubovi daří. Vždyť dnes už pracuje nejen na svých vlastních nápadech, ale vyrábí též na zakázku.
Stále však u mladého výrobce vedou lampy z pokladů nalezených v lesích. Místa, kam na ně chodí, jsou prý různá. „Záleží na tom, kam jdu na procházku, běhat, lézt nebo někdy i cíleně hledat,“ říká Jakub, který je ze Semil, a tak je oblast, kde materiál sbírá, v jejich okolí: „Riegrova stezka, stezka Palackého, Malá Skála, Stráž pod Ralskem, řeka Jizera…“ vyjmenovává. A co se s takovým nalezeným kusem dřeva děje poté? „Kořeny vybírám pečlivě už na místě. Prohlížím si je, jestli jsou použitelné a vymýšlím, jak by hotová lampička mohla vypadat. Když jsem s kořenem spokojený, přenesu ho k autu. Někdy ho táhnu i několik kilometrů,“ směje se. Když si dřevo přinese domů, musí ho nechat proschnout. Vlhkost v něm před zpracováním zůstat nesmí. Ale když je kořen suchý rovnou z lesa? „Některé nápady se mi líbí natolik, že na nich pracuji už v ten den, kdy dřevo přinesu domů,“ přiznává Jakub na závěr.
.jpg)
