Před sto lety se v Praze zrodila scéna, která odmítla pravidla i autority. Osvobozené divadlo přineslo na jeviště anarchii, humor, politickou provokaci i legendární dvojici Voskovec–Werich. Otestujte se v kvízu a zjistěte, jak dobře znáte fenomén, který české divadlo definitivně vyvedl z poslušnosti.
Před sto lety se na pražské kulturní mapě objevilo divadlo, které se rozhodlo dělat všechno jinak. Žádná pokorná úcta ke kamenným chrámům umění, žádné uklánění se tradicím. Osvobozené divadlo vzniklo z touhy provokovat, bourat a osvobozovat.
Oficiální start přišel 8. února 1926, ale myšlenky, které stály za jeho vznikem, klíčily už o pár let dříve. Kořeny sahají do roku 1923, kdy se kolem režiséra Jiřího Frejky shromáždila skupina studentů konzervatoře, filozofické fakulty a elévů Národního divadla a vzniklo Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře.
Divadlo bylo od počátku silně levicově orientované, ovlivněné dadaismem, futurismem a později poetismem. Odmítalo naturalismus a místo realistických kulis nabízelo fantazii, nadsázku, světla, pohyb a snahu vtáhnout diváka přímo do dění. Jinými slovy: žádné pohodlné sezení v hledišti, tady jste byli součástí hry.
Zlom přišel v roce 1927, kdy se na scéně objevila dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich. Jejich výstupy odstartovaly éru, která dnes patří k ikonám české kultury. Osvobozené divadlo se díky nim proměnilo v ostrou satirickou zbraň – plnou humoru, jazzu, slovních hříček a nenápadně velmi přesné společenské kritiky.
Osvobozené divadlo nebylo jen scénou. Bylo postojem. Odvahou říct, že divadlo nemusí být důstojné, aby bylo důležité. Že humor může být politický a že anarchie může mít přesný rytmus. Troufnete si otestovat, kolik si toho z její divoké historie pamatujete?
.jpg)
