Česká literatura měla vždy své kouzlo, největší rozkvět však zažívala v 19. a 20. století, kdy vznikala díla Karla Hynka Máchy, Aloise Jiráska či Karolíny Světlé. Připomeňte si toto zlaté období a ověřte si v našem kvízu, kolik si z něj ještě dnes pamatujete.
Česká literatura 19. a 20. století je jako mozaika plná emocí, ideálů, vlastenectví i ironie. Zatímco první polovina 19. století se nesla ve znamení národního obrození a zápasu o jazyk, přelom století přinesl modernu, experimenty a pořádnou dávku kritiky vůči společnost
Na začátku stála Božena Němcová, která svým citlivým pohledem na venkov a prosté lidi vtiskla české literatuře duši. Její Babička se stala klasikou, kterou zná snad každý, a zároveň otevřela cestu dalším autorům, kteří psali česky a srdcem.
V době, kdy Karel Hynek Mácha psal svůj legendární Máj, ještě málokdo tušil, že se jeho verše stanou symbolem romantismu. Karel Jaromír Erben zase s Kyticí otevřel dveře baladám, které dodnes děsí celé generace. A Karel Havlíček Borovský dokázal, že i poezie může být ostrá jako břitva, když si utahoval z cenzury v Tyrolských elegiích.
Na konci 19. století se o slovo přihlásil realismus. Alois Jirásek psal dějiny s patosem, který by dnes vydal na několik historických seriálů, a Karolína Světlá přenesla čtenáře na malebné venkovské statky, kde to jiskřilo nejen city, ale i morálními dilematy.
A pak přišlo 20. století – doba, kdy už spisovatelé nepsali jen o hrdosti, ale i o absurditě života. Karel Čapek varoval lidstvo před technikou v R.U.R. a nechal mloky obsadit svět. Viktor Dyk poslal do literárního světa temného Krysaře a Jaroslav Hašek se postaral o to, že Švejk se stal nejslavnějším „blbcem“ české literatury.
Velcí čeští básníci
Nechyběla ani poezie – Jiří Wolker psal o těžkých hodinách dělníků a Jaroslav Seifert získal Nobelovu cenu, čímž potvrdil, že i malý národ může mít velké básníky. Dojemné i trpké příběhy z meziválečného období přinesli Fráňa Šrámek či Vilém Mrštík, a po válce nás svým laskavým humorem rozesmál Karel Poláček v Bylo nás pět.
