Do školy se musíš těšit. Hlavně samé jedničky. Psycholožka radí, co dětem na začátku školního roku neříkat

„Jsem v pohodě.“ Věta, která může rodiče uklidnit – ale také nemusí vůbec nic znamenat. Děti totiž stres často nepopisují slovy, ale chováním. Rodiče by měli zpozornět, pokud se najednou mění spánek, chuť k jídlu nebo nálada dítěte. Typické mohou být bolesti břicha či hlavy před školou, podrážděnost, plačtivost, uzavírání se do sebe, neobvyklá únava nebo náhlý nezájem o aktivity, které dítě dříve bavily. Pozornost si zaslouží také zhoršení školních výsledků. Jedna horší známka samozřejmě není důvodem k panice. Pokud se ale potíže táhnou několik týdnů, je dobré se zastavit a zjistit, co se děje.

Hlavně samé jedničky!

A máme zaděláno na stres. Některé věty rodiče říkají z lásky, jiné ze zvyku. A některé mohou dítěti přidat batoh starostí ještě dřív, než si vůbec nasadí aktovku. „Tak hlavně ať máš samé jedničky“, „Teď už končí legrace“ nebo „Musíš ukázat, co v tobě je“ zní možná motivačně, ale dítě si z nich může odnést hlavně jednu zprávu: teď se musím předvést. Stejně tak není ideální srovnávat dítě se sourozencem nebo spolužáky. „Dítě potřebuje spíše slyšet: Jsme tu pro tebe. Je normální, že si na změnu zvykáš nebo Důležité je snažit se, nebýt dokonalý,“ radí psycholožka Anna Frombergerová z Endlessly a Ambis Univerzity.

První pětka není rodinná tragédie

Známka není rozsudek nad dítětem. Je to informace o tom, jak se mu něco povedlo v konkrétní chvíli. A s informací se dá pracovat. Když domů dorazí první pětka, není potřeba svolávat krizový štáb. „Místo kritiky je užitečné ptát se: “Co se stalo?„ a “Co by ti příště pomohlo?„ Rodiče by se měli vyhnout ponižování, trestům nebo katastrofickým reakcím. Strach ze selhání vzniká tehdy, když dítě získá pocit, že jeho hodnota závisí na výsledku, tedy známce,“ říká psycholožka. Špatná známka jen znamená, že se něco nepovedlo. Ne že se nepovedlo dítě.

Mohlo by se vám líbit

Kouzlo japonské výchovy: Děti nebývají rozjívené a ke starším chovají úctu. Inspirovat se můžou i čeští rodiče

Pomoc ano. Domácí školní inspektor ne

Kolik přípravy je ještě podpora a kdy už rodič sedí dítěti obrazně za krkem? Zdravá pomoc podle Anny Frombergerové znamená zajímat se, vytvořit dítěti dobré podmínky a být k dispozici. Ne kontrolovat každý úkol, každou známku a každý krok. Pokud dítě zvládá své povinnosti přiměřeně věku samo a rodič funguje spíš jako průvodce než dozorce, je pravděpodobně všechno nastavené správně. Cílem totiž není vychovat dítě, které bez rodiče neotevře sešit. Cílem je postupně vychovat dítě, které ví, co má dělat – a ví, že se může přijít zeptat, když si neví rady.

Do školy se nemusí dítě těšit

Po týdnech bez budíku může být představa návratu do lavice asi stejně lákavá jako pondělní ranní porada. Nervozita, nejistota nebo smutek po prázdninách jsou podle psycholožky normální. Rodiče by je proto neměli dítěti vymlouvat. Místo: Ale vždyť se musíš těšit, může zaznít třeba: Vidím, že se ti nechce. Po prázdninách je to pochopitelné. „Tlak na to, aby se dítě za každou cenu těšilo, jeho nepohodu většinou jen zvyšuje. Můžeme se snažit najít nějaké oblasti, na které se dítě přirozeně těší, které víme, že má rádo. Může se jednat o oblíbeného kamaráda, aktivitu nebo třeba oblíbenou svačinku,“ radí psycholožka.

Kdy už nestačí „ono si zvykne“

Lehká nervozita v prvních dnech školy je běžná. Pokud ale potíže přetrvávají několik týdnů a začnou výrazně zasahovat do spánku, jídla, docházky nebo vztahů s vrstevníky, je čas zpozornět. Varovnými signály jsou také silná úzkost, opakované bolesti břicha či hlavy bez zjevné zdravotní příčiny, dlouhodobé odmítání školy nebo výrazný pokles nálady. V takové chvíli není návštěva psychologa známkou toho, že jste jako rodiče něco nezvládli. Naopak. Čím dříve se problém zachytí, tím snáze se hledá cesta ven.

Zdroj: Autorský text, rozhovor s psycholožkou PhDr. Annou Frombergerovou