PMS aneb mohla bych točit reklamy?

Když ženám vykukovalo zpod svrchních šatů spodní prádlo, třeba ramínka podprsenky, okraj kalhotek nad zadkem nebo cípy kombiné, nebylo to sexy, ale trapné. Žvýkat žvýkačku nebylo součástí hygieny, ale chováním na hraně společenské etikety. Boty musely být vyleštěné a šaty vyžehlené, vše ostatní nebyl nedbale elegantní look, ale nepořádnost. Generace mých rodičů by připadala dnešním mladým lidem úzkoprsá, ustrašená, převychovaná a pokrytecká, ale mělo to něco do sebe.

Například si nepamatuji, že bych byla nucena poslouchat dnes a denně z televize při reklamách lži o menstruaci. My dívky jsme o ní získaly povědomí od maminek a dalších žen v domácnosti, něco málo občas utrousila i škola. S muži jsme se o tom nebavily (s výjimkou lékaře), bylo to takové ženské mysterium. Manžel nebo parter samozřejmě věděl, co se s jeho vyvolenou děje, ale celkově se kolem tohoto projevu biologického zdraví ženy zachovávalo cudné mlčení.

Maminky a babičky nás, mladé adeptky ženství, poučily o osobní hygieně, o balení použitých vložek do papíru, než je hodíme do koše, a také o tom, že to je osobní intimní stav ženy a není potřeba o něm troubit do světa, stejně jako o řadě dalších biologických procesů v našich tělech.

Moderní generace všechna tahle zkostnatělá škodlivá tabu odvrhla, je přímá, opravdová a ryzí. Takže mě zaráží, že reklama na nové revolučně drážkované tampony probíhá tak, že krásná mladá žena v upnutých kalhotách jde s kamarádkami do nočního podniku a výborně se tam baví.

Jiná menstruující žena si zase ráno vyjde na orosenou louku celá obalená bílými závoji a škube tam heřmánek. To je naprostá lež a někdo by na to měl mladé dívky upozornit. Skutečná reklama by měla vypadat takto:

Otvírák: Stárnoucí obtloustlá těsně preklimakterická žena se ráno vzbudí tak oteklá, že neobuje boty a bude muset jít do práce v pantoflích (hlavní motiv z Beethovenovy Páté – papapapááááááááááá). Střih: Záběr na její obličej v zrcadle se dvěma zanícenými pupínky na bradě (tady asi takové ty divoké smyčce z Psycha).

Detail: Žena nohou v pantofli nakopává kočku, ta zajede pod vanu a prská.

Další scéna: Žena s neučesatelnými mastnými vlasy fackuje děti u snídaně a ječí na ně, že jí zničily život.

Střih: Žena v práci v pantoflích a v sukni na gumu (tentokrát natekla opravdu hodně) pláče nahlas, šéf po ní rozpačitě pokukuje. K tomu kultivovaný vemlouvavý hlas: Užijte si své dny, i deprese může mít pozitivní vliv na váš další vývoj.

Další střih: Upocená a umaštěná přichází domů, děti se utíkají schovat do pokojíčku. Žena drancuje lednici, střídavě poplakává a nadává postavám v televizi, zvláště těm hezkým a spokojeným ženuškám z reklam. Vemlouvavý hlas říká, že není důležité, zda vložky či tampony, je to jedno, je to všechno jedno.

Poslední scéna: Žena se ráno budí, je splasklá a její tvář vyjadřuje radost. Prohlíží postel a pak stahuje prostěradlo a cpe je do pračky. Vemlouvavý hlas: Teď máte na měsíc pokoj! Buďte hrdá, přežila jste! Přibíhají děti a už se maminky nebojí, dokonce zpod vany vykoukne kočka, počítačem se jí přidělá veselý úsměv (hraje optimistická tralala melodie).

Někdo by to těm mladým měl říct…