Přijela tetička z Číny…
Kdo zná hru o tetičce z Číny, ví, že přivezla škopíček špíny. Naše tetička přijela z ještě větší dálky a místo škopíčku pomejí přivezla spoustu krásných dárků pro všechny členy rodiny, a pro moji metrosexuální dceru (bývalé emo, dnes módemanka prvního stupně, velící členka módní policie pro všechny celebrity a neúprosná kritička módních excesů své nemožné matky) dárek nad dárky – džíny. Ale ne normální džíny, potomky montérek pro honáky krav, ale DŽÍNY.
Dcera si kalhoty přinesla domů, ve tváři výraz zenového blaženství. Vybalila je jako dotýkaný předmět a mně a své mladší sestře udělala asi hodinovou přednášku o přednostech kvalitního značkového zboží, o vkusu a módě, o nedbalých dívkách, co se nikdy neprovdají, a o tom, že NA TYDLE KALHOTY NEBUDE NIKDO ŠAHAT!
Poté si je oblékla a celý večer do pozdních nočních hodin trávila špulením zadečku do zrcadla a slastnými úsměvy. Na noc si kalhoty dala pod polštář, protože takto kvalitní plátno se nejlépe žehlí tělesným teplem. Ráno si je oblékla a vzala je na procházku do parku a na kolonádu, aby je vidělo co nejvíc lidí.
Cestou se úzkostlivě vyhýbala loužím, mrňouskům se zmrzlinou a psům se špinavými tlapkami. Protože jí odpoledne zlá nepřející matka (já) přidělila nějakou špinavou domácí práci, při které by si mohla svůj poklad znehodnotit, musela si džíny sundat, načež nám všem bylo vyslechnouti další přednášku na téma: Nejvíce těžkých úrazů se stane v domácnosti, třeba mastné fleky nebo utržená kapsa.
Také jsme se museli pozorně dívat, kam kalhoty klade (mají ve skříni vlastní poličku, což nemá ani její maturitní vysvědčení), a k této svatyni se raději nepřibližovat. Díky bohu, že už nemáme kočku, protože ta – plná chlupů, nepřezouvající se a odrápovaná – by se jistě rázem stala bezdomovcem.
Takhle to šlo celý týden. Dnes bylo podrobným ohledáním zjištěno, že je potřeba je vyprat. Dcerka stála od rána u koše se špinavým prádlem s výrazem kvočny, který vyseděla káčata: byla hrůzou bez sebe, že je já, nepořádná a neschopná ocenit skutečnou hodnotu věcí, při očistě zničím. Ovšem představa, že by si kalhoty mohla vyprat sama, se jí také nezamlouvala, protože když je zničím já, bude ona mučedník, když si je zničí sama, bude debil.
Odmítla je ohrozit a ponížit vložením mezi ostatní špinavé prádlo, takže poskakovala kolem pračky, pletla se mi pod nohy a občas přišlápla svou mladší sestru, dokud jsem jí nahlas nepřečetla celou krabici od pracího prášku od JETZ NEU! ÚJ! až po Vyrobeno v EU. Když prášek s výhradami schválila (Mamí, proč kupuješ všechno tak laciné, tak nekvalitní!), bedlivě sledovala, jakou nastavuji teplotu a počet otáček, a vše konfrontovala s internetem, mnoha přáteli na sociálních sítích a s visačkou uvnitř kalhot. Do bubnu je vložila vlastníma rukama jako šém do Golema. Děj se Tvá vůle.
Teď jsou kalhoty v pračce a dcerka pozoruje buben, krouží při tom hlavou a tváří se napjatě. Já jsem taky napjatá jako kšandy, protože když to nevyjde, bude ze mě bezdomovec a budu závidět naší kočce, budiž jí země lehká.
