Cestovatelský deník Dominiky B. – Nejlepší Prosecco z Valdobbiadene

Navštívila jsem tu přesně čtyři „prosekárny“. Ochutnala jsem nespočet druhů šumivého moku, který voní ovocem a minerály, jenž se přenášejí z půdy do bílé odrůdy Gléra. Z té se poté Prosecco vyrábí (alespoň z 85 %, aby mohl nápoj použít nálepku Prosecco). A všechna byla skvělá!

Navíc to sluníčko a pozitivní nálada všech lidí, kteří se na produkci lahodných bublinek podílejí, je neskutečná. Je tam zkrátka cítit láska. Laska k rodině, k rodinnému byznysu, přírodě a vůbec celé zemi. Italové jsou patrioti a váží si svých předků, toho, co vybudovali a předávají dál z generaci na generaci třeba jako v rodině Grotto, která produkuju Prosecco s názvem Garbara už více než sto let.

Když sem přijedete, nestačíte se divit. Na houpacím křesle se pohupuje osmdesátiletý dědeček a užívá si pohled na své vinice. Na nich bude už zanedlouho, ve druhé polovině září, sbírat ručně hrozny a pečlivě je třídit. Ano, v osmdesáti letech! Vůbec není unavený životem. Naopak vypadá šťastně, když se mi snaží italsky vysvětlit, že ta bílá kočička, kterou si hladím u jeho křesla je jeho „Micka“ nebo si alespoň myslím, že se mi něco takového snaží sdělit.

Ochutnávám skleničku extra brut Garbara Colfondo a jsem spokojená. Nejradši bych poprosila o houpací křeslo a přidala se k meditaci s dědečkem – že bych si tu střihla brigádu v září? To asi nedopadne, ale určitě se sem ještě jednou vrátím.

Loučíme se s familií Grotto a přejíždíme do prosekárny Marsuret, kterou vybudovala rodina Marsura v roce 1936 na úrodné půdě Valdobbiadene s optimálními klimatickými podmínkami a potřebnou dávkou slunce.

Tady se dozvídám, co znamená metoda „Spumantizzazione“, tedy proces fermentace, kdy se do obřích ocelových tanků přidávají kvasinky a cukr a z vína tichého se stává víno šumivé. Po třiceti dnech je kvašení dokončeno a výroba Prosecca je ve finále.

My ale ve finále s ochutnávkou ještě zdaleka nejsme. Máme domluvenou prohlídku vinařství Marchiori, kde nás vítá usměvavá Sara a vysvětluje nám poměr minerálů a organických látek v půdě, jejíž vlasnosti ovlivňovali už dávno předtím bílé víno „Pucino“ v Římské říši.

Teď už ale dost Pucina, my se už nemůžeme dočkat lahodného Prosecca z této italské usedlosti ve městečku Farra di Soligo.

I náš hotel, na nějž se právě teď přesouváme, je jedna velká vinice. A i tady produkují skvělé Prosecco, které se jmenuje stejně jako rezidence – Duca di Dolle. Je to tu tak kouzelné, že už si nepřejete nic víc. Jen jíst, pít, meditovat a milovat. Toto místo vás úplně pohltí. No posuďte sami, chybělo by vám tu něco?

Autorka textu: Dominika Bártová

ČTĚTE TAKÉ: Cestovatelský deník Dominiky B. - Nizozemsko, země květin a stylu