Emoce na talíři aneb Proč máme sklony k emočnímu jedení

Vzpomenete, co obvykle následovalo, když jste si jako děti rozbili koleno? Utřít slzy a rychle do pusy s cucavým bonbonem, který v tu chvíli fungoval jako zázračný lék. O tom, jaký vztah budeme mít k jídlu a zda nám bude sloužit pouze coby nezbytná položka k přežití, nebo zda jím budeme uspokojovat nejrůznější potřeby, se rozhoduje již v dětství.

Americký psycholog W. H. Sheldon udělal z našeho zažívání dokonce jeden ze základních pilířů teorie osobnosti. Podle ní má u každého z nás vedoucí roli jedna z tělesných tkání. Zatímco někdo je spokojený, jen když dostatečně zaměstná hlavu, druhého naplňuje tělesná aktivita, člověka s převahou zažívacího ústrojí uspokojí pouze jídlo, a pokud náhodou hladoví, má pocit, že doslova nastal konec světa. A jediná cesta, jak z této situace ven, je pořádně se najíst. 

Často používaným spojením je také tzv. emoční jedení. Okamžik, kdy jíme bez pocitu hladu a jídlo nám přináší emoční úlevu. Kousek, nebo rovnou tabulka čokolády, a hned se cítíme lépe. A nemusí jít pouze o chuť na sladké. U někoho stejně antidepresivně působí brambůrky, fastfood či sklenka vína. A dál už to znáte. Nemůžete přestat a obratem následují pocity viny a studu.

Důvodů, proč spouštíme emoční jedení, může být hned několik a zdaleka nemusí jít pouze o stres. Můžeme například toužit po bezpečí, uvolnění a pocitu jistoty. Převedeno na konkrétní situace je spouštěčem uzávěrka v práci, konflikt s kolegy nebo zdravotní problémy. Další příčinou nezřízeného obžerství je potřeba uspokojení, kdy cítíte frustraci a to, že vám v životě něco chybí. A do třetice potřeba sounáležitosti. Každý z nás touží někam patřit a ve chvílích, kdy se cítíme osamělí, nepochopení a izolovaní, bývá mnohem jednodušší sáhnout po hotdogu než hledat skutečné přátelství. 

Co s tím? Rozhodně to není tak jednoduché jako otevřít lednici. Musíte si sami pojmenovat, které situace jsou pro vás rizikové, a naučit se jim předcházet. Nemusíte rovnou vyměnit práci nebo opustit partnera. Občas stačí počítat do deseti, představit si následky nebo začít s aktivitou, která vás uklidňuje. Ne nadarmo se říká: nejen jídlem je člověk živ.

Zdroj: autorský článek