KLÁRA KOTÁBOVÁ: Úsilí vede k výhře

Mám dlouholetou kamarádku. Stejně starou jako já. A ta žije v představě, že je tak krásná, chytrá a dokonalá, že se jí podaří, na co sáhne. Vždy a za všech okolností. Na rozdíl ode mne. Já mám naopak pocit, že pokud moje dřina v jakémkoliv oboru nebude bolet, nebudu krvácet a nevypustím duši, vlastně si nezasloužím, aby jakákoliv snaha dopadla dobře.

Odborníci se shodují na tom, že přístup máme rozdílný proto, že jsme obě jinak vychovány. Ona byla odmalička chválena, povzbuzována a obdarovávána v okamžiku, kdy se jí byť jen z poloviny dařilo. Já jsem přinesla vysvědčení se samými jedničkami a dostala vynadáno, že má ohnutý roh. Ten kus papíru. Já jsem stále ta hodná holka, co se snaží všem udělat radost, ona je výchovou zocelena a přesvědčena o tom, že všichni, celý svět, je tu od toho, aby těšil jí.

Přemýšlíte nad tím, proč jsme kamarádky? Já občas potřebuji povzbuzení, které ona rozdává plnými hrstmi. Protože jej má nadbytek. A ona se občas pokusí o sondu do běžného života. Navzájem si tak dáváme, co ta druhá nemá. A jsme důkazem toho, že protiklady se přitahují, že spolu dokážou žít, brát si ze života toho druhého to, co jim v životě chybí. A pokud to funguje už čtyřicet let, něco na tom asi bude.

Proč se ale o výše uvedeném zmiňuju? Protože byste měla vědět, stejně jako já, že štěstí nespočívá v tom, že věci do života dostanete zadarmo. Jakmile vás pohltí nuda a nicota, nebudete v sobě ani omylem schopna najít byť jen jiskru radosti, entuziasmu a snahy změnit něco ve vašem životě. Tedy tak to mám nastavené já. A kamarádka mi dává za pravdu. Tvrdí totiž, že je pro ni občas problémem dojít si na kosmetiku, s kamarádkou do luxusního klubu na kávu. Výše uvedené, abych mohla udělat já, tak tomu předchází organizace rodiny a přátel, hledání nějakého zoufalce, který mi v nočních hodinách pohlídá alespoň jedním okem tři teenagery. Najít si dvě hodiny a absolvovat kosmetický rituál – rovná se práci přes čas po několik dní. A stejně na lehátku ležím s pocitem, že se flákám.

Na druhou stranu, když už mám, příkladové studie za sebou, velmi si užívám pocit, že se mi povedlo je do denního plánu zařadit něco tak dekadentního, čím pro mě návštěva kosmetiky bezesporu je. Stejně jako drink v klubu.

Aneb jak je řečeno v titulku: Úsilí vytváří výhru. Takže když se snažím, i na malé radosti nakonec dojde.

A to je to hlavní, co bych měla vědět.

Radujte se s velkých maličkostí, užívejte si každé pozitivní situace, která je pro vás odměnou. Třeba tím, že poděkujete Osudu, že na vás myslel. Podařila se vám do denního plánu zařadit manikúra? A není to znamení shora, že jste tu prezentaci zvládla na jedničku? Objalo vás vaše negativně naladěné dítě a vy se tetelíte blahem… To je odměna za roky úsilí a odříkání, které jste věnovala jeho výchově. Odměna za tajně prolité slzy, že pokus o rodičovství ve vašem případě dopadne katastrofou.

Pokračovat na příkladech by se dalo do nekonečna, ale není to zapotřebí. Vy přesně víte, co je předmětem tohoto textu. Skromné sdělení, že my všechny jsme krásné, dokonalé a úžasné. Ani si to nemusíme pravidelně říkat a trpět jájínkovstvím. Taktéž není třeba hroutit se z toho, že nás nikdo nepochválí. Opakujte si, že úsilí vede k úspěchu. A i když se občas cesta prodlouží víc, než by bylo zdrávo, je to jedno. Je to vaše cesta a vy máte zatím času dost. Tak ho využijte.