Klára Kotábová v karanténě, den 17: Karanténa nuda je…

Tak třeba moje dcery. Považovala jsem je za sportovní nadšence, kteří škole moc nedají. Opak je pravdou. Ze školy se snaží dobývat informace o studiu pravidelně a smůla je, že pedagogové, až na čestné výjimky, nespolupracují. Na maily nereagují a komunikují výhradně tehdy, kdy jim se chce. Povětšinou s nesmyslným zadáním typu: „Až se budete doma nudit, poslechněte si Prodanou nevěstu a namalujte podle opery komiks.“ Díky, ale nudit se nebudeme. Chytří učitelé rodiče ani děti nepřetěžují, ti, co si potřebují dokázat vlastní důležitost, je zahrnují nesmyslnými cvičeními. I to hodně vypovídá o tom, jak k výuce kdo přistupuje. Koho si vážit, a nad jakými úkoly se už jen smát…

Dále mě zaujalo, kolik lidí kolem mě si stěžuje na to, že si musí mýt ruce. Jako by toto byl hlavní problém celé výjimečné situace. A navíc – ty si myju několikrát denně i v době, kdy korona neprochází světem, nebo jsem něco spletla? Kromě toho mě také fascinuje, kolik dospělých lidí porušuje nařízení vlády a nechápe tak, že moc dobrým příkladem svým dětem nejdou. Když ven jdou…

Dále tu máme kamarádku Míšu. Do které bych nikdy neřekla, že má doma šicí stroj, natož, aby ho uměla používat. A vidíte: Chrlí jednu roušku za druhou a směje se vyjádřením vrcholných představitelů, kteří tvrdí, že roušky nikdo nešije a je jich dostatek.

Martina se postavila ke sporáku a bez jakýchkoliv transparentních účtů vaří. A rozdává jídlo v krabičkách potřebným. Sice v malém množství, ale i tak je to obrovská porce lásky, nemyslíte?

Jitka venčí psy stařečkům ve své ulici. Pravidelně třikrát denně. Tvrdí, že to v rámci homeoffice má místo nesmyslných porad, které by v kanceláři musela absolvovat a které nikdy k ničemu nevedou.

Nejsilnější (mentálně) osoba, kterou jsem ve svém okolí měla(aspoň jsem si to myslela), se zhroutila při prvních náznacích pandemie. Tedy cca před měsícem. Od té doby leží doma s hadrem na hlavě a přemýšlí, co dál se životem. A její syn vynáší ke kontejneru na sklo jednu láhev od vína za druhou. Ve věku, kdy by se měl bát on, dokonce nakupuje, uklízí a pečuje o mámu. Jo a pro krabičky k Martině si chodí.

Znám i muže, který se s nedostatkovým respirátorem schoval na tajné místo a za dětmi nechodí, protože by ho mohly nakazit. Také znám takového, který na současné krizi vydělává nemalé peníze, ale matce svých dětí napsal, že alimenty pošle, až si situace trochu sedne. Protože takové detaily teď řešit nebude. Jiný se rozhodl chránit svou exmanželku i děti. Protože je přece chlap. A vypadá to u nich na velké usmíření. Protože si všichni uvědomili, že důležitější, než zvednuté prkénko od toalety, jsou jiné věci.

Asi jsem nevyjmenovala všechny lidi, které kolem sebe mám, jedno je ale jasné: Každý se snaží se vzniklou situací vypořádat po svém. Někdo se tak bojí o práci, že vymýšlí nesmysly, jiní zjišťují, že hygiena má jistá pravidla. Další se vrhnou na pomoc ostatním, někteří nedokážou pomoci ani sami sobě. V dětech je možno, díky těmto dním, objevit netušený potenciál. V sobě taky.

Tak před ním nezavírejte oči. To jak, s možností změnit sebe i svět naložíte, vás totiž bude formovat v dalších letech.

A já mám jediný plán: Chci žít tak, abych se mohla za rok, deset, či dvacet mrknout na sebe do zrcadla a vědět, že na sebe můžu být pyšná. Statisticky totiž krize tohoto typu přicházejí jednou za život. Takže to vypadá, že čas na opravné zkoušky už nebude.

Tak ať jste zdraví!

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.