Klára Kotábová v karanténě, den 19: Velikonoce se vší parádou

Včera jsem poslouchala podcast experta na cosi a ten vysvětloval, velmi erudovaně, že naše hospodářství, se nachází ve stavu válečném. Což je asi fakt. Dokládal to recitací čísel z grafů, dále komentováním vystupování politiků, poklesem HDP, nárůstem sebevražd…. Nakonec jsem ho musela vypnout, abych nebyla dalším číslíčkem ve statistickém průměru. Přiznám se, že tolik koncentrované deprese jsem za dobu, kdy žijeme jinak, ještě neslyšela. Posadila jsem se na pohovku, bezmocně se rozhlédla kolem sebe a došlo mi, co mi chybí ke štěstí. Ne přesné definice grafů, čísla kolik je nakažených, kdo nemoci podlehl a kolik jednotek lidí se uzdravilo. Nechci se už nadále nechat online přesvědčovat o tom, že takovou krizi svět nezažil. Že na ní lidstvo není připraveno, že důsledky dnešních dní budou splácet ještě naše děti… Nechce se mi žít s vědomím, že našim láskám dnes zatneme takovou sekeru do budoucích financí, že je omezíme na pohybu, i když hranice budou otevřené. Třeba proto, že na cestování zkrátka nebudou mít peníze. Jsem květinové dítě, takže mi chybí život, jaký byl. Včera, před lety… Za časů před koronou, tedy před měsícem. Mít svoje jistoty, i když doba je nejistá. Což vám politická strana sebelepším programem pro matky, podnikatele, OSVČ ani firmy garantovat nemůže. O to se musíte postarat sama. A pozor, ony takové jsou. Máte je hned vedle sebe a navíc: žádný politik ani statistik vám je fakt nevezme. Spokojené děti, praštěného psa, tradice takové, jak je znám. A víte co, chybí mi i Zprávy, ve kterých jste se nic nedozvěděla. Snad jen to, že se na Šumavě zaběhl pes a v Jeseníkách narodilo patnáct králíčků. Proto ty dnešní vypínám. Zvířátka v nich nejsou…. Ale to je jiný příběh.

Zpět k mému rozhodnutí po vypnutí zmiňovaného podcastu: Velikonoce u nás doma oslavíme s plnou parádou – bez úsporných opatření, nebo argumentů, že to stejně nemá smysl, když... Co na tom, že s rodinou si budeme skypovat a neposedíme, abychom se sestrami porovnaly, komu se mazanec nejlépe vypekl. Navíc: na jeho přípravu stejně chybí v obchodech droždí, že. Pořád mám doma dost velkou smečku na to, abychom se zmydlily pomlázkou pro krásu (je přece přestupný rok). Abychom v pátek nepraly prádlo, nezpívaly. V sobotu si daly jarní polévku a v neděli králíka pro sílu v nohách. Taky můžeme natrhat kopřivy a připravit exkluzivní nadílku. Ne pro hosty, ale pro sebe.

Miluju historii a dokonce v době, kdy světem procházely morové rány (mimochodem, víte, že první infikovaná blecha prý dorazila ve středověku také z Číny? Sice s karavanou, ne letecky, ale stejně… ), snažily se hospodyně udržet rodinu v chodu. V době, kdy pekař zapíjel v šenku žal, že už nikdy nic neprodá, vymyslela jeho žena, že jí kupující budou mince za chleba vhazovat do octové vody. A vedla domácnost i podnikání rodiny. Nebo v situacích, kdy studovaní lékaři tvrdili, že když nezabere pouštění žilou, je třeba se modlit a hlavně nevětrat – otevřely hospodyně okna, vysmýčily místnost a nemocnému se ulevilo? Příkladů toho, že ženy jsou silné, je mnohem víc, jedno je ale jisté: Valí se na nás tolik informací denně, že kdybychom je chtěli všechny pojmout, zapomněli bychom nejen na zdravý selský rozum, ale také na to, kdo jsme a kam kráčíme. Jaký je na téhle planetě náš úkol. Jedním z těch hlavních je udržovat tradice pro naše děti a také jejich potomky. Koronavirová nákaza je přece jen mikroskopickým problémem v dějinách lidstva. Jistě, pro nás, kteří ho prožíváme, může být turbulentní, ale lidé jsou silní a nakonec vyjdou z celé téhle zkoušky vítězně. Jak tvrdí můj kamarád psycholog: Uvědomte si, co je podstatné – a uzdraví se vám duše. Vypněte statistiky a jděte barvit vajíčka. Bude to pro vaši rodinnou psychickou pohodu momentálně přínosnější.

Krásné Velikonoce a ať jste zdraví!

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.