Klára Kotábová v karanténě, den 30: Nezapomínejte na Gutha Jarkovského…

Četla jsem velice zajímavý článek (ano, snažila jsem se zabavit) renomovaného amerického psychologa, který poukazoval na to, že lidé s postupující dobou karantény ztrácejí chuť konat. Je to prý logické. Na počátku velkých změn totiž nikdo nečeká, že se protáhnou na tak dlouho, takže si umí každý své volné chvíle zpříjemnit i v okamžiku, kdy je ochuzen o své malé veřejné radosti. Zkrátka proto, že volného času je v běžném životě pomálu, tak je třeba si jej vychutnat. Po přečtení několika knih a nespočetně turnajích ve společenských hrách přijde na řadu úprava domácnosti. Co ale dělat v okamžiku, kdy i zahrádka je hotová, v kuchyni vymalováno, hrnečky srovnané oušky správným směrem a upekla jste vše, na co byla doma chuť a suroviny? Dochází konverzační témata, protože u vás, ani u přátel se nic neděje. Právě pocit plíživé nudy nastupuje podle odborníka po třech týdnech, což znamená, že už tři týdny bych měla být v psychické nepohodě a nejspíš asi, když k sobě budu upřímná, také jsem. Chybí mi pravidelné rituály v podobě ranního líčení, hledání vhodného modelu pro další pracovní den, poslední kontrola v zrcadle, jestli takto můžu mezi lidi… Taky mi chybí ranní káva na cestu do práce, odpolední setkání s kamarádkami. Sním o nákupu nového trička, které bych si mohla také zkusit, doběhnutí si na pedikúru, kdy se mi chce, a palce na nohou potřebují. Ráda bych vyrazila do divadla a slyšela potlesk naživo (i šustění sáčkem vycházejícím od dámy vedle mě, která si bez mentolky představení nevychutná). Také jsem se na představení vždy týdny těšila proto, že správná žena se kvůli kulturní akci udělá krásná. Pohledem na lednici, kam pod magnet ukládáme lístky, jsem se vždy několikrát denně přesvědčila o tom, že už se to blíží…Nejen divadlo, ale také práce na dokonalém makeupu. I těšení se na věci příští je totiž nezbytným stavebním kamenem spokojeného života, který v současné situaci chybí. Jak ale tvrdí odborník, dokud nám některé aktivity schází, jsme v pořádku. Jakmile by totiž současný stav začal připadat lidstvu normální a nescházelo mu nic z minulosti, je čas k zamyšlení. Takže si preventivně stýskám už dnes.

Zpět k věci. Podle autora výše zmiňovaného článku je sice skvělé, že dnes můžete najít online divadelní představení, koncerty, předcvičování jógy… To je vše fajn, ale nikdy by nemělo zapadnout, že i cesta je cíl. Tedy je obohacující, když se chystáte do divadla, můžete ze šatny vytáhnout své oblíbené koktejlky, nalíčit se, učesat. Nazout jehly, které jindy nenosíte, protože nezbytný nákup z bodu A do bodu B byste v nich neodtransportovala. Stejně tak cvičení ve fitku je jakousi společenskou událostí, včetně vitamínového drinku, který si po té dřině dáte. Upřímně, než si pustíte na youtube koncert svého oblíbeného zpěváka a díváte se na něj dnes z obývacího pokoje, chystáte se stejně důkladně, jako když jste na jeho koncert jela do Letňan? Cvičíte v tom úžasném oblečku, co jste si pořídila, aby byly vidět břišní svaly, nebo - v teplákách? Přiznám bez mučení, že já už v nich byla na koncertě, autorském čtení, i záznamu divadelního představení, které jsem moc chtěla vidět. Asi je čas na změnu. Respektive na návrat ke zvyklostem předkoronavirovým. Protože právě ty vedou ke spokojenému životu. Bůh ví, jak dlouho budeme nuceni vyhýbat se jeden druhému a představa, že strávím zbytek života v teplákách, se mi moc nelíbí. Nic osudového jsem totiž nespáchala. Takže dnes, až budu vymýšlet, co s načatým večerem, nejprve se na to pořádně obléknu.

Tak ať jste zdraví.

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.