Klára Kotábová v karanténě, den 32: Dneska se bát nemusím

Přiznám se, že já asi víc, než v jiných letech. Čarodějnice, co pamatuju, byly spojeny s veselím, s tím, že si člověk užíval, co mohl. Aby ho následně ráno pekelně bolela hlava, moc si toho nepamatoval, měl případně pocit, že mu magická noc proklouzla mezi prsty. Nebo se snažil vyhrabat z morální kocoviny, ale to je jiný příběh. Letos to bude jinak. S ohledem na to, že virus se mezi námi stále pohybuje, tudíž se shromáždění více než deseti čarodějnic a jejich asistentů napříč republikou ruší. Což se děje také proto, že hasiči vydávají jedno doporučení za druhým proč je třeba ohně (z důvodu sucha) vynechat. Přesto je nutno nezapomenout na to, že dnešní večer je magický. Bez všech příkras navíc ho uchopím jako tradici, která v sobě mísí prvky keltské mytologie, středověkých církevních svátků i novodobých pijatyk bez hlubšího smyslu, jen trochu jinak. Tak začneme: Pít se nebude, stejně není co, protože v době karantény byly lihoviny spotřebovány v jiných okamžicích – třeba při řešení toho, jak zakreslit strukturu polysacharidu do sešitu, nebo zjistit, jaká flóra se vyskytuje na Antarktidě. Taky se nebudu muset strachovat o to, že mi děti spadnou do ohně, až je někdo z rozjásaného davu přistrčí k plamenům. Nemusím sledovat, cestou domů od vatry, jestli nešlapu do cizích zvratků (i to se mi stalo – a komu ne, tak kecá). Dnešní večer, jako správná čarodějnice věnuju sobě. Příroda se nadechuje a měla bych tedy i já. Zapomenout na staré křivdy, starosti, které stejně nevyřeším, zkrátka považovat dnešní noc za nový začátek svého životního cyklu. Podle odborníků na ezoteriku bych se měla rozhodnout, čemu v nadcházejícím období budu věnovat energii. Dětem, aby zdárně rostly? Práci, abych rostla já? Nebo se pokusím vytvořit mix toho, po čem doopravdy toužím, a co je pro můj život nezbytné? Vyměním dokonalost za spokojenost, lásku rodičovskou za vášeň? Co mi stojí za to změnit, co nikoliv… Dopřeju si, v souladu s přírodou detox, abych nabrala sílu pro budování věcí příštích. Takže se vydám do přírody, nadechnu se čerstvého vzduchu a pokusím se vyjít sama se sebou. Alespoň do doby, než budu opět odvolána řešit kompetenční spory svých dcer. Není od věci aktualizovat své vnitřní rozpoložení a rozhodnout se, jestli dál chci pokračovat ve vztahu, který mě ubíjí tím, že se nikam nevyvíjí. Zda do něj chci investovat čas i prostředky, aniž by se mi vracelo cokoliv. Láska, úcta, pochopení… Právě během dnešní noci je dobré dávat si předsevzetí, otevřít se vesmíru a probírat si sama se sebou, kam bych chtěla, aby se můj život v následujícím období ubíral.

Vím, že lidem stojícím pevně nohama na zemi, může výše uvedené připadat jako sepsaný absolutní nesmysl. Já to tak nevidím. Můj život se do excelovských tabulek nacpat nedá. Stejně tak ani do vládních nařízení. Nedá se ubít přehršlí domácích úkolů a dětských prací. Pořád mám pocit, že musím hledat své vnitřní já. Pochopit kdo jsem, kam se ubírám. Moje babička už před lety tvrdila, že každá žena by měla mít, čas od času, prostor na to, aby si v sobě udělala pořádek, zamyslela se nad tím, jestli je spokojena s tím, že jen dává, ale jestli se jí také v životě něčeho dostává. Zda jsou obě misky vah v rovnováze. Během roku (i toho běžného, nekoronavirového) na podobné bilancování moc času není. Tak si takovou chvilku udělejte právě dnes. Třeba o sobě zjistíte i to, před čím jste dosud úspěšně zavírala oči a rozhodnete se konečně pro změnu. Držím palce a dejte vědět.

Ale hlavně ať jste zdraví.

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.