Klára Kotábová v karanténě, den 35: O cizím neštěstí… se hezky čte

V karanténě, bez možnosti žít běžným denním režimem, člověk řeší i to, co by jindy třeba přešel mávnutím ruky. Ve mně v noci zarezonoval citát, který jsem objevila úplnou náhodou. Jenže náhody neexistují, takže to tak mělo být… Ale k věci. Jak prohlásil Oscar Wilde: „Je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom ještě hůř.“ Hluboká pravda výše uvedené sdělení je. A smutná. Jestli právě kroutíte hlavou, že vás se tahle myšlenka netýká, jste vedle, jak ta jedle. Právě na ní je totiž přece založena existence bulváru. Ten totiž lidé, podle sociologů, nesledují proto, že by se jim chtělo sledovat jiné lidské osudy, ale proto, že chtějí vidět, že i hvězdy na tom mohou být hůř, než obyčejný člověk. Že se jejich život neskládá jen z večírků a pochůzek po červeném koberci, ale také ze starostí, rozchodů a trablů. Zajímalo by vás číst o cizím štěstí? Tak vidíte. Smutné to je.

Představte si život běžného smrtelníka, který se potácí na rozhraní mezi rozvodem a samotou, někoho, kdo neví, jestli si lukrativní práci udrží i zítra, což je v dnešní době poměrně častý jev. Takže ani netuší, jestli za týden bude z čeho splatit obrovskou hypoteční splátku na dům, ve kterém už není ani láska, ani pes… Možná jste to vy, možná vaše kamarádka. A víte, co vám zcela pudově udělá radost? Právě to, že si přečtete, že herečku XY vyhodili z muzikálu, protože pila, že se herec VB rozešel s tanečnicí, se kterou plánoval svatbu, protože mu byla nevěrná… Najednou díky tomu zjistíte, že i vaše starosti, které jistě nejsou malicherné, se dají ustát, protože jsou i jiné problémy, které mohou pořádně znepříjemňovat život a kterými ostatní lidé trpí.

Moje babička vždy tvrdila, že nic neudělá člověku radost takovou, jako neštěstí druhého. Že taková už je česká nátura. A měla pravdu. Určitě jste v životě zažila – a to vás rozhodně nepovažuju za zlou a podlou mrchu, protože já jsem stejná, takový ten pocit úlevy, kdy jste objevila, že někomu se něco děje, ale na vás ruka osudu zatím nedosáhla. Zatím taháte za lepší konec.

Já ten pocit znám. Vždy, když poslouchám něčí příběh, zatrne mi, jak křehká je lidská pohoda a že to, co se dnes děje jednomu, se zítra může přihodit také mně. Pak poděkuju tomu, kdo mě hlídá a chrání, protože se mnou se fakt dost nadře, nakoupím do zásoby vonné svíčky, ty pálím jako děkovné dary a říkám si, že jsem hnusná a zlá. Jenže je to jinak. Nejsem, jen se moje mysl chová podle naprosté lidské přirozenosti. Chci být šťastná, poslouchám příběhy, které by se mi mohly stát, a vždy si oddechnu, že pro dnešek tomu tak ještě není. I velcí lidé totiž milují pohádky.

Upřímně: Moc bych si přála, aby se na světě všichni milovali a jako dítě hippie rodičů věřím, že láska je odpověď na vše. Na druhou stranu vím, v jaké době žijeme, a pokud komukoliv pomůže přečíst si příběh někoho jiného a úlevně si říci, že je fajn, že to není story moje, pak volám: Proč ne?

I když bychom se moc radovat neměli. Jak tvrdila moje moudrá babí, na každého totiž jednou dojde. Takže klidně čtěte bulvár, plánujte si štěstí až do smrti. Ten, kdo řídí váš život, se bude nakonec takovým vizím jen smát… Ale to, jako chytrá holka, už také máte zjištěné.

Moc se omlouvám, na bulvar.cz, drbarnupocesku.cz a další www se v rámci zachování vlastního duševního zdraví musím mrknout teď hned… zvednout si náladu, a ujistit se, že je můj osud docela fajn. V přítmí běžného života, mimo světla ramp.

Jsem zvědavá, jaký citát mě zaujme dnes. A co vy, jaké máte oblíbené?

Tak ať jste zdraví!

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.