Najdete si novou lásku, vše je zalité sluncem a vy už slyšíte znít svatební zvony – do chvíle, kdy muže svého srdce seznámíte se svým domácím mazlíčkem a ti dva si nepadnou do oka. Co s tím, když jste rozený psí nebo kočičí člověk, ale partner si na zvíře ne a ne zvyknout?
Na první pohled se zdá, že tohle se nemůže stát: aby se milovník zvířat zamiloval do někoho, kdo je nemusí. A přesto se to stává. I absolutní milovník zvířat může zahořet láskou k někomu, kdo nechce mít polévku o chlup lepší, dělit se o společnou postel s chlupatým vetřelcem a několikrát denně chodit venčit.
Češi sice jsou jedni z největších milovníků domácích mazlíčků, ale jsou mezi námi i tací, kteří se obejdou bez nich. Antipatie může mít různé důvody – třeba špatnou zkušenost z dětství, alergie nebo prostě to, že člověk vyrůstal v rodině, která mu neumožnila pochopit, jak přínosná pro život mohou domácí zvířata být.
Adriana (39) vzpomíná: „Dlouho jsem neměla štěstí na partnera a věnovala se kariéře. Kočku jsem si pořídila zkrátka proto, abych měla pocit, že na mě doma někdo čeká. Je to nádherná britka, k níž po roce přibyla ještě její mladší sestra, protože jsem si uvědomila, že když mám uzávěrku a trávím v práci opravdu hodně času, musí být ta moje doma smutná. Takhle jsme si v pohodě žily ve třech, když jsem poznala Michala. Kolegu z práce, se kterým mi bylo skvěle a po všech stránkách jsme si rozuměli. Jenže pak jsem ho přivedla domů a nastalo peklo. Kočky na něj syčely, on je odstrkoval a nakonec mi řekl, že nechce mít pořád chlupy na obleku. Vadilo mu, že se kočky povalují všude a chodí i po kuchyňské lince, takže má občas chlup v jídle.“
Adrianiny modré dámy to samozřejmě vycítily. Začaly mu čurat do bot a okousaly mu rohy pracovní tašky, za což po nich házel pantofle nebo cokoli jiného, co mu přišlo pod ruku. „Nakonec to bylo neúnosné i pro mě, takže jsem se rozhodla, že nepodlehnu nátlaku, nedám kočky pryč, aby mohla být svatba, a místo toho se rozešla s Michalem. Moc mě to mrzí, ale nemůžu přistoupit na jeho tvrzení, že kočky nemají emoce. Mají. A nikdy by nepochopily, proč jsem je po letech dala pryč,“ je přesvědčená Adriana. Doufá, že jednou bude mít štěstí na někoho, kdo bude milovníkem zvířat a stane se členem smečky. „Nebo taky ne a umřu jako opuštěná kočičí lady. Ani toho se nebojím,“ uzavírá.
Kdo je tady vetřelec
Psychoterapeutka Olga Plíčková s jejím postupem souhlasí: „Je dobré nemít nereálná očekávání od někoho, kdo dal jasně najevo, že zvířata nemá rád, neumí s nimi zacházet a žít vedle nich. Pak je na místě přehodnotit svou volbu ve vztazích. Je možné, že se buď zvíře, nebo partner cítí odstrčení, protože od vás nemají tolik pozornosti, kolik by potřebovali. Jeden nebo druhý může mít pocit, že je odsunut z pozice středobodu vašeho vesmíru, že soupeř vám odebírá energii, která by měla patřit výhradně jim. Proto muži kočky odstrkují, nepovolují jim spánek v ložnici, nemazlí se s nimi, zakazují jim chodit po stole či pohovce. Jenže kočka nebo pes se za takové chování odmění tím, že začnou přeznačkovávat pachy, které mají s ‚vetřelcem‘ spojené.“
Podle odborníků je nejlepší tomu předejít a partnerovi ještě před prvním setkáním s domácím mazlíčkem vysvětlit, co pro vás váš zvířecí parťák doopravdy znamená. Možná jste zvíře zdědili a je to pro vás poslední kontakt s rodičem, který tu už není. Nebo vás pes či kočka v nějaké životní fázi ochránili před rozvojem deprese. „Popište své emoce i vztah a své nové lásce dejte na vědomí, že stejně jako byste se nevzdala dítěte a péče o ně, nemůžete se vzdát péče o mazlíka, kterému tolik dlužíte. Jakmile bude mít partner v tomhle jasno, snad pochopí, že není třeba poměřovat, komu dáváte kolik lásky,“ odhaduje psycholožka.
Chlupy jsou to nejmenší
Psa je ideální s novým partnerem seznamovat postupně, například na procházkách, ne v chodbě bytu, který dosud obýváte jen vy a váš Rexík. S kočkami je to poněkud složitější, když ale partnerovi doporučíte, jaké dobroty má vaše kočka nejraději, případně mu vysvětlíte, proč je třeba, aby se do smečky včleňoval postupně, bude začátek spolužití mnohem jednodušší, než by se mohlo na první pohled zdát.
Olga Plíčková k tomu dodává: „Jestliže najdete někoho, kdo vás opravdu miluje, bude se snažit o to, aby ho respektoval a miloval taky váš mazlíček.“ Jak říká americká psí psycholožka a autorka příručky Do No Harm Dog Training and Behavior Manual Linda Michaels: „Vždy hledejte cestu, jak by se váš mazlíček mohl dostat do srdce vašeho partnera. Zjistěte, co je důvodem, proč se váš partner ke zvířatům chová odtažitě, zda se s jeho nesnášenlivostí ke zvířatům dá něco dělat. Je rozdíl, jestli jen není zvyklý na jejich přítomnost, nebo byl například v dětství napaden psem. Pokud mu vadí jen línání, rozhazování granulí po bytě nebo stelivo, které kočka vyhazuje ze své toalety, tohle všechno se dá u zvířat změnit. Snažte se, aby váš mazlíček z partnera necítil vztek ani strach, ale toleranci. Koneckonců i zvíře se musí naučit žít v nové smečce, musí se naučit respektovat nové pachy a jiný režim dne.“
Jestliže tedy partner nemá se zvířaty žádný zásadní problém, je třeba zapracovat na posílení vazby mezi ním a zvířetem. Jedním z nejrychlejších způsobů je přenechat mu aspoň část péče. Krmení, kontrola vody, rozdávání odměn, případný doprovod na veterinu, to vše jsou kroky, které mohou zlepšit vzájemné vztahy. Je ale třeba na tom spolupracovat, ne vysílat pasivně agresivní signály a pak si stěžovat na nespolupráci.
Dalším skvělým způsobem, jak posílit pouto, je, aby váš partner vzal psa na pomalou procházku po okolí. Důvěřujte jim. Oni si porozumí. Vaše úzkost totiž také ničemu nepomáhá, tak se překonejte a dejte jim šanci. „Nemějte ale nerealistická očekávání od někoho, kdo dal jasně najevo, že s vašimi domácími mazlíčky nechce mít nic společného. Pokud by se ve vašem trojúhelníku měli trápit všichni, nemá cenu na sílu překonávat antipatie jedné ani druhé strany. Nejvíc byste se stejně trápila vy. V takovém případě je lepší setrvání ve vztahu zvážit,“ radí psychoterapeutka.
Zóny bez zvířat
Co dělat, pokud je problémem alergie? Pokud má váš partner abnormální imunitní reakci na bílkoviny ve slinách a na pokožce vašeho zvířátka, rozhodně to nezlehčujte. I s tím se ale dá pracovat. Kateřina (42) vypráví: „Můj partner je alergický na kočky. Když jsme asi na třetím rande došli k tomuto tématu, dozvěděla jsem se, že už na prvním rande začal kýchat, čehož jsem si v oparu zamilovanosti nevšimla. Zkrátka si své kočky na oblečení nosím všude s sebou. Na to, jestli mám kočky, se ale odvážně zeptal až na třetím rande, a to už jsme byli opravdu zamilovaní,“ vybavuje si Kateřina.
Společně tedy začali zjišťovat, co s tím. Katka nikdy od partnera neslyšela žádné ultimátum, že si má vybrat, s kým bude žít. Bylo jasné, že je to jejich společný problém. A výsledek? „Máme jednu absolutně čistou místnost, kam kočka nesmí a kde neustále jede čistička vzduchu. Je to ložnice. Kompromisy musíme přinášet oba, nebo spíš všichni tři. Partner si na imunologii nechal udělat podrobné testy, abychom přesně věděli, co mu vadí, a zjistilo se, že to jsou kočičí sliny. Kočka ho tedy nesmí olizovat, a pokud se to stane, jde se partner umýt. Nikdo z toho nedělá drama,“ pochvaluje si Kateřina a doufá, že situace se časem zlepší. „Dočetla jsem se, že dlouhodobý život s alergenem může vyústit v to, že na něj člověk přestane tak silně reagovat. A to je dobrá zpráva. V sedmdesáti se nám bude hezky žít – snad i bez léků na alergie, zavřených místností a podobně,“ těší se. Jejich vztah je sice vykoupen denním vysáváním a vytíráním, investicí do filtrů a pravidelným týdenním koupáním kočky, ale důležité je, že to s partnerem řeší jako tým.
Pokud jste vy nebo vaši blízcí v situaci, kdy se vám zdá, že volba je buď zvíře, nebo partner či partnerka, vězte, že takhle otázka vlastně vůbec nestojí. Takové ultimátum by vám totiž ten, kdo vás doopravdy miluje, nikdy nedal.
Doporučujeme
reklama
Kočka, pes a partner: Návod k použití
Pokud je partner alergický, najděte přesný zdroj alergie (sliny, chlupy?) a stanovte prostor v bytě, kam domácí mazlíček nebude smět. Kupte kvalitní čističku vzduchu a střídejte se v denním úklidu.
Respektujte, že váš partner nemusí milovat olíznutí tváře od Alíka, stejně tak mu nemusí vyhovovat neustálé škrábání Micky. Snažte se eliminovat chování, které ve smečce vadí.
Pokud váš pes nového partnera nesnese, začněte společně chodit na cvičák. Péče odborníka mnohdy může situaci vylepšit.
Mějte na paměti, že si sice můžete ironicky říkat, že bydlíte u své kočky, ale je to ona, kdo by měl postupně pochopit a respektovat nová pravidla domácnosti.
I když se to zdá nemožné, kočky a psi se spolu snesou velmi dobře, jen je třeba dát novým spolubydlícím čas. I když se před vámi budou tvářit, že spolu nemohou být v jedné místnosti, za čas je nejspíš přistihnete v jediném pelíšku.
Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno.
Článek vyšel pod původním titulkem „Partner, nebo mazlíček?“ v časopise Marianne 09/2026. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Menopauza nemusí být utrpení. Je to účtenka za všechno, co jste udělala špatně, říká lékařka Helena Máslová
