Půvab přátelství napříč generacemi

Seznámily jsme se předloňskou zimu. Chodívaly jsme do Stromovky kolem sedmé ráno a naše dvě fenky spolu vycházely dobře, a tak jsme prostě začaly venčit spolu. Paní Blance je pětašedesát. Věkový rozdíl mezi námi je tedy více než dvacet let. Zpočátku našeho přátelství jsme se bavily víceméně jenom o psech; přece jen je to téma, které nás původně dalo dohromady. Pak plynule následovala další témata: politika, knížky, příhody z dospívání, rodina… Čím dál víc jsme se dostávaly k osobnějším a intimnějším tématům. Zjistila jsem, že s málokým si popovídám tak dobře jako právě s Blankou.

Podobnou zkušenost má i moje kamarádka Tereza. „Už spoustu let se přátelím se ženou, které je o čtvrt století více než mně. Dnes mě naše přátelství fascinuje asi ještě víc než dřív. Jednak protože pořád trvá a taky proto, že teď asi líp chápu, proč jsme si tak padly do oka. Vždycky jsem byla takové to přemýšlivé dítě, kterému je líp mezi dospělými než mezi dětmi. Na tom mít o dvacet pět let starší kamarádku mi proto nepřišlo vůbec nic divného. Kromě toho i můj tehdejší přítel byl o víc než dvacet let starší,“ říká Tereza.

Dar bez ohledu na věk

Mezigenerační přátelství zkoumala mimo jiné i profesorka sociální práce a sociální politiky na Trinity College v Dublinu Catherine Elliott O’Dare. Tvrdí, že tento druh přátelství může lidem pomoci lépe zakořenit ve své komunitě. Základem mezigeneračních vazeb podle ní není například soucit, jak by se mohlo zdát, ale spíš vzájemné sdílení, humor a společné zájmy, tedy věci, které stojí za každým přátelstvím: „Pokud najdete podobně smýšlejícího člověka, což je samo o sobě velký dar, na věku nezáleží,“ tvrdí O’Dare. Účastníci jejího výzkumu o svých mezigeneračních přátelstvích mluvili jako o požehnání, katalyzátoru pro konverzaci i sdílení zkušeností.

„Trávit čas s lidmi různého věku nám pomáhá přistupovat k novým rovinám světa i sebe sama,“ dodává vědkyně…

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V KVĚTNOVÉ MARIANNE