Štve vás něco? Změňte na danou věc úhel pohledu

Jsou desítky momentů, které vás, i mě, vytáčejí k nepříčetnosti. Jednou je to kolegův zlozvyk mlaskat u počítače v openspace, jindy dceřina lenost uklidit si tenisky do sektoru B1. Taky se můžete samonaštvávat v okamžiku, kdy v sedm večer ve vašem obchodě opravdu nemají rohlíky. Do každé takové situace dáváte spoustu emocí. A přitom zbytečně. Teenagera nepřinutíte, aby respektoval pravidla, v jeho očích jste zkrátka nudná a nic s tím nenaděláte. Stejně tak rohlíky na vás v samoobsluze čekat nebudou – a to už neovlivníte vůbec. Říct kolegovi, že vám na něm něco vadí? Druhý den už byste asi do práce nemohla, protože firemní tamtamy zrovna nebudou mít co na práci – a odnesete to vy. A takto by se dalo pokračovat do nekonečna. Jak vysvětluje kouč Jan Menděl: „V životě přicházejí situace, které nás neuvěřitelně štvou, ale se kterými nemůžeme nic udělat, protože to není v naší moci, a ani z nich nemůžeme utéct. V takovém případě nám zbývá jen jedna jediná možnost, a sice nastavit se vnitřně tak, aby nás přestaly štvát. Na každou věc existuje 360 stupňů úhlu pohledu a na jednom, nebo několika, z těchto stupňů můžeme nalézt vnitřní klid i vůči něčemu, co nás před tím vytáčelo.“

Hledejte tedy jiné úhly pohledu a třeba zjistíte, že rohlíky zase tolik nepotřebujete, že stačí, v době, kdy vedle vás srká váš kolega, zajít na konzultaci o dva stoly dál. Že teenager má vlastně pravdu, když si boty nechává u vchodových dveří, protože je sice nenosí do designového botníku, ale přes celý byt, takže jeho řešení je de facto hygieničtější než váš původní návrh, na kterém jste neustále trvala.

Každá situace má spoustu řešení a je jen na vás, jestli budete dogmaticky trvat na dodržování toho, co nařizujete a co vyhovuje vám, nebo jestli s ostatním vesmírem vstoupíte do dialogu. Zkuste to. Uvidíte, že se vám uleví. Jak dodává kouč, hledání toho stupně není lehká práce, ale najít se dá. Tak to nevzdávejte.

Problémy, které vás mohou během života potkat, ale nejsou vždy jen tak jednoduché, jak ty, které jsem si pro přiblížení problematiky vypůjčila. Jsou také zásadní a mohou vás trápit poměrně dlouho. Odejít nebo ne ze vztahu, který de facto nenaplňuje vaše základní potřeby, ale zase děti mají mámu a tátu pěkně pohromadě, jak to chtějí a jak po tom odjakživa toužili? Zkuste se v takové situaci s partnerem dohodnout na modelu soužití, kdy jeden nebudete ubližovat druhému, ale svým ratolestem dáte přesně to, po čem touží ony. Právě v tomto případě bude proces hledání toho správného úhlu pohledu velice bolestivý, o to víc, že se musí protnout s tím, jak celou situaci vnímají i další lidé, když si ale na celém procesu dáte mravenčí práci, věřte tomu, že nakonec budete spokojeni všichni.

Vnitřní spokojenost totiž plyne z toho, jak dalece se necháte rozhodit okolními situacemi. Takovými, které vás možná trápí – jen proto, že je neumíte, nedokážete, nebo nechcete správně uchopit.

Životní cesta je vlnitá právě proto, že se na ní otáčíte vždy tím správným směrem. Tedy držíme palce, aby tomu tak za všech okolností bylo.