Jako medvědi

Lékař Josef Jonáš, jeden z nejznámějších tuzemských badatelů v oblasti přírodní medicíny a průkopník alternativního léčení, mi před časem řekl větu, na kterou nemůžu zapomenout. Nebudu citovat už úplně přesně, ale zněla asi v tomhle duchu: člověk by měl poslouchat své tělo a taky respektovat přírodu. Když všechno zpomaluje a připravuje se k zimnímu spánku, my bychom měli taky. Nemyslel tím, že bychom zazimovali jako medvědi, přecpali se, usnuli a probudili se až ve chvíli, kdy roztaje sníh. Ale dopřát si delší spaní a víc lenošení není v tomhle vůbec trestné, naopak svému tělu velmi prospějeme. V minulosti, v době, kdy nebyla auta, vyhřáté kanceláře a internet, lidé v zimě prostě přirozeně odpočívali. Takoví zemědělci spali třeba dvanáct hodin denně. Byli po jaru a létu hodně vyčerpaní, takže nabírali síly a navíc – co jiného by asi měli dělat. Tedy kromě toho, že se občas sešli v hospodě nebo u někoho doma, a samozřejmě sexu, po kterém se mimochodem moc dobře usíná. Moderní člověk zblblý dobou, jejími vymoženostmi a představou, že musí být pořád akční, spí často v zimě stejně málo jako po zbytek roku. Jenže informace, které si v genech neseme od našich předků, neošálíme. Taháme za sebou nohy ruce, jíme prášky na bolest hlavy a zad, objednáváme drahé wellness pobyty v domnění, že tam načerpáme síly a ono houby s octem, býváme zvadlí pořád. A přitom to chce občas jen trochu přemýšlet a s pokorou se obrátit k odkazu minulých generací. Zkrátka měli už něco odžito. Takže dobrou noc a až se probudíte, zkuste si třeba přečíst v listopadové Marianne, jak moc nám škodí (nebo neškodí) přemíra akce a konání.