Pojďme si to přiznat. Vztah s matkou je ten nejsilnější, který máme. Chápeme ho ale ze všech nejméně. A ovlivňuje nás ve chvílích, kdy se to absolutně nehodí. Někdy bychom z něj nejraději utekly. Jenže matky se tak úplně nezbavíme. Nešlo by aspoň něco opravit?

Na téma vztahu matek a dcer bylo napsáno opravdu hodně tlustých knih. A je zajímavé, že je zpravidla napsali muži. Jako by nám dcerám stačilo, že to žijeme. Ještě o tom psát! I pro mě se tenhle text stal výzvou, a to mám za sebou téměř deset let studií lidské duše. Už ale začínám pomalu chápat, kde je jádro pudla. A že existuje moc dobrý důvod, proč má každá z nás takovou matku, jakou má. 

Všechno začíná v děloze

Nejen v té maminčině, ale i v té takzvané sociální – v naší rodině. Matka je pro nás někdo, kdo nás doslova přivede na svět a pak nám pomáhá vykročit i do samostatného života. Především v prvních letech se její vliv projevuje nejvýrazněji. Ještě aby ne, když nám trvá skoro rok, než si vůbec všimneme, že už nejsme s mámou jedno tělo a jedna duše. Společně s tím, jak se učíme chodit a poznáváme své okolí, přijde taky překvapivé zjištění: já jsem někdo jiný než ta velká voňavá usmívající se věc vedle mě! U kluků je pochopitelně tohle zjištění ulehčené tím, že se liší i v podstatných fyzických detailech. Holčičky to mají komplikovanější.

Podvědomí na nožičkách

Jako dcery neustále své matky pozorujeme a zcela přirozeně se s nimi srovnáváme. Než si vezmeme poprvé na záda aktovku a vyrazíme do školy, je to celkem pohoda. Všechno, co máma říká, přijímáme jako naprostou a nezpochybnitelnou pravdu. Je to dané tím, že mozek ještě tou dobou běží na takzvaných pomalých „spánkových“ vlnách a naše podvědomí je přístupné absolutně všemu. Ještě neexistuje filtr vlastního kritického myšlení, který pak tak rády začneme používat v pubertě. Do sedmi let jsme v podstatě takové otevřené podvědomí na nožičkách. A tady hledejme příčinu toho, proč nás matky ovlivňují na celý život. Jsme totiž savci, kteří jsou mimořádně dlouho neschopní postarat se o vlastní přežití. Tak tu musí být matka jako zdroj života, lásky a bezpečí. Také proto od ní přejímáme základní názory na svět, na vztahy, na sebe i na své tělo. Je to nutné, abychom přežily.

Máminy „vyslany“

Tyhle obvykle podvědomé vzorce myšlení nás pak ovlivňují i v dospělosti. Vznikly tak brzo, že jsme je přijaly za své, protože náš mozek v té době ani nic jiného neuměl. Psychologie takovým hluboko uloženým vzorcům říká vnitřní limitující přesvědčení, filtry nebo taky dogmata. Moje oblíbené je označení „vyslany“ – neboli prostě to, s jakou výbavou nás rodiče vysílají do života. 

Můžete si být jistá, že máte taky svou vlastní sadu vyslanů. Jsou to přesně ty názory, o kterých už ani nepřemýšlíte. Zkrátka je berete, že to tak prostě je. Týkají se vztahů, financí, těla, sebevědomí, práce, přátelství… Zkrátka každé důležité oblasti života. A dokud je necháte ve svém podvědomí běžet jako automatické programy, váš mozek se bránit nebude. Jednoduše se jimi bude... 

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V KVĚTNOVÉ MARIANNE

Autorka článku: Alžběta Protivanská

protivanská

 

květnová Marianne

SOUTĚŽ KE DNI MATEK

Ještě do 4. května 2018 do 12h odpoledne můžete soutěžit o luxusní šperk pro sebe a svou maminku. Více zde: SOUTĚŽ: Den matek s TOUS