Když Alpy plynou za oknem: léto v Davos Klosters a Dolním Engadinu

Ráno začíná téměř filmově. Vzduch je chladnější, než by člověk čekal od letního dne, ale slunce už pozlacuje štíty kolem Davosu a z nádraží se ozývá tiché kovové cinknutí. Červený vlak Rhétské dráhy se rozjíždí mezi dřevěnými domy, loukami a lesy, jako by cestujícím postupně otevíral krajinu. Právě tady se dá pochopit, proč může být aktivní dovolená zároveň dobrodružná i klidná. Stačí vyměnit auto za vlak, naplánovat si delší pobyt a nechat dny plynout podle počasí, kondice a nálady.

Region Davos Klosters je ideální začátek. Na první pohled má energii horského střediska, kde se pořád něco děje, ale stačí vyjít za poslední domy a ruch zůstane dole v údolí. Letní Davos není jen slavné jméno z mapy Alp. Je to základna pro pěší túry, horská kola, e-biky i výlety, které začínají lanovkou a končí vysoko v horách, kde se v trávě třpytí rosa a v dálce zvoní krávy. Aktivní cestovatelé tu ocení infrastrukturu, která nepůsobí jako překážka divočiny, ale jako chytrý způsob, jak se k ní dostat ohleduplněji.

Kdo má rád kolo, rychle zjistí, že Davos Klosters má své vlastní tempo. Region patří mezi nejvýraznější bike destinace v Alpách a zdejší traily nejsou jen sportovní výzvou, ale také skutečným požitkem. Více než 700 km tras vede od plynulých sjezdů po technicky náročnější úseky a orientaci usnadňuje barevné značení podobně jako na sjezdovkách. Alps Epic Trail Davos z Jakobshornu směrem k Filisuru patří k trasám, o kterých se mezi bikery mluví s respektem: přes 40 km dlouhý flowtrail (nejdelší ve Švýcarsku) nabídne výhledy, proměnlivý povrch, chvíle soustředění i úseky, kdy si člověk prostě jen užívá sjezd. Velkou výhodou jsou lanovky, bike shuttle i samotná Rhétská dráha, takže síly zůstávají na to nejpodstatnější – na jízdu a radost z pohybu.

Neméně lákavý je koncept Bike & Hike, který v Davos Klosters dává mimořádný smysl. Některá alpská údolí jsou na jednodenní pěší výlet příliš dlouhá, ale na kole nebo e-biku se první kilometry promění v příjemné zahřátí. Pak stačí kolo odložit, přezout se do pohorek a vystoupat k hřebeni, horskému jezeru nebo vyhlídce, kam už vede jen úzká stezka. A když večer tělo připomene každý metr převýšení, přijde na řadu třeba výlet do walserovské vesnice Monstein, kde se nad Davosem vaří pivo v nejvýše položeném pivovaru ve Švýcarsku.

Třetí velkou linkou této dovolené je Rhétská dráha. V Graubündenu není vlak jen způsob, jak se dostat z místa na místo. Je to červená nit, která spojuje údolí, viadukty, staré tunely i malé stanice. Nejlépe to návštěvníci poznají u Filisuru, kde se nachází nový zážitkový areál Landwasser World nedaleko Davosu. Slavný Landwasser viadukt, symbol Rhétské dráhy a součást železničního dědictví UNESCO na trati Albula, se tu neobjevuje jen jako fotogenická kulisa. Celý zážitkový prostor ukazuje krajinu z různých stran – přes železnici, kulturu, zemědělství, les i vodu.

Z Davosu se dá vyrazit směrem na Filisur a nechat se vést trasou, která má historickou eleganci alpského cestování. Cesta míří romantickou soutěskou Zügen, přes mosty a kolem skal, až k místu, kde se kamenné oblouky Landwasser viaduktu klenou nad údolím a červený vlak mizí přímo ve skalním tunelu. Není to jen technická památka, ale scéna, která probouzí dětský úžas. Vyhlídky v okolí, pěší trasy a zážitkové jízdy, například vlakem Viaduct shuttle nebo historickými soupravami, umožní poznat viadukt zblízka i z nadhledu. Kdo chce svůj den ještě zpomalit, může pokračovat do Bergünu, navštívit železniční muzeum Albula Rhétské dráhy.

Z Davosu se pak cesta přirozeně stáčí dál na jihovýchod, do Dolního Engadinu. Krajina se zde mění. Údolí se otevírá jinak, světlo je ostřejší, řeka Inn plyne mezi loukami a vesnicemi, jejichž domy nesou silné zdi, hluboká okna a sgrafitové ornamenty. Scuol, Guarda, Ardez nebo Zernez nepůsobí jako kulisy pro turisty, ale jako živá místa, kde je rétorománština stále součástí každodennosti. Dolní Engadin je klidnější než velká alpská centra, a právě v tom je jeho síla. Ráno se tu může začít kávou na malé terase, pokračovat túrou nad vesnicí a skončit koupelí v minerálních lázních Bogn Engiadina, kde se unavené svaly ponoří do teplé vody a hlava zůstane ještě někde nahoře na stezce.

Pro pěší turisty je Dolní Engadin jednou z nejpřitažlivějších částí Švýcarska. V okolí se otevírá přes tři sta turistických tras a blízkost Švýcarského národního parku dává každému výletu pocit výjimečnosti. Park, založený už v roce 1914, chrání největší oblast divoké přírody v zemi a v létě tu krajina působí až překvapivě živě. Na svazích se pasou kamzíci, v kamenných polích hvízdají svišti, nad údolím může zakroužit orel skalní. Dalekohled se tu nebere jako módní doplněk, ale jako přirozená součást batohu. Stezky vedou krajinou, kde se člověk učí zpomalit krok a respektovat pravidla místa.

Také cyklisté tu najdou jiný druh radosti než v Davosu. Dolní Engadin láká na trasy mezi vesnicemi, šotolinové traily, horské průsmyky i delší etapové výzvy v okolí národního parku. Inspirací může být gravelové putování ze Scuolu přes Val Müstair a Bernina Pass až do Horního Engadinu, kde se každý den skládá z alpských údolí, stoupání, sjezdů a dechberoucích výhledů. Není nutné podávat závodní výkon. Stačí zvolit trasu podle sil, ráno vyjet dřív než slunce začne pálit, v poledne zastavit u horské chaty a odpoledne se vrátit vlakem nebo autobusem zpět do údolí.

Udržitelnost tu nepůsobí jako téma navíc. Je vetkaná do samotného způsobu cestování. Návštěvnické karty v Davos Klosters i v Dolním Engadinu usnadňují využívání místní veřejné dopravy, lanovek nebo regionálních aktivit a motivují k tomu, aby hosté zůstali déle a poznávali místa detailněji. Ráno se dá vyrazit vlakem k viaduktu, další den autobusem do národního parku, jindy lanovkou nad Davos nebo regionálním spojem do engadinské vesnice, kde se čas měří podle stínu na fasádě domu. Auto může zůstat stát a dovolená tím neztratí volnost. Naopak získá rytmus, který k Alpám patří.

Letní cesta mezi Davos Klosters a Dolním Engadinem není dovolenou jednoho velkého okamžiku. Je spíš sérií drobných scén, které se postupně skládají dohromady: první výhled z trailu, studená voda horského potoka na zápěstí, červený vlak na kamenném viaduktu, večerní světlo na engadinských fasádách, ticho národního parku i únava, která je příjemná, protože si ji člověk zasloužil.