Co si vybavíte, když se řekne Hermès? Pestrobarevné hedvábné čtvercové šátky s téměř neviditelným, ručně obšitým ruličkovým zakončením? V době, kdy byl do čela luxusního francouzského módního domu jmenován čtyřicetiletý belgičan Martin Margiela, známý pro svůj revoluční přístup k módě, jste na ně mohli zapomenout. Na jeho tvorbu se zevrubně podívala DENISA ŠEDIVÁ HAUBERTOVÁ.

Margiela, absolvent královské Akademie výtvarných umění v Antverpách, byl ve své době enfant terrible módního světa. Jako kreativní ředitel Hermès působil v letech 1997-2003. Mnozí v začátcích pochybovali. Margiela, který měl od roku 1988 vlastní značku Maison Martin Margiela, šel totiž rád proti proudu. Odmítal klasické módní přehlídky, opulentní přehlídkové modely, supermodelky, rozkládal modely na různé součástky a z těch oděv znovu sestavoval. Sahal do minulosti – třeba vyhledával staré kožichy a kožené oděvy a z nich tvořil nové. Kopíroval střihy kousků nalezených v second handech a dával jim nový život – opatřil je značkou Replika a místem a datem jejich objevení a vyráběl je v různých velikostech. Některé kusy jeho oděvu jakoby ženu neměly zkrášlit, ale naopak. Obrovské roztrhané pletené svetry, pláště převázané v pase nylonkami, nebo kalhoty dvakrát tak dlouhé než nositelka a táhnoucí se po zemi. Ve stejném duchu jsou jeho ohebné kotníčkové boty, které oddělovaly palec od zbytku prstů – potud inspirace tradiční japonskou obuví – ale nasazené na podpatku. Měly vytvářet iluzi nahé nohy. Pojmenoval je tabi. Bojoval proti všemu, co odtahuje pozornost od oděvu. Modelkám někdy zakrýval tvář. Upozaďoval dokonce i sám sebe – téměř nikdo ho nikdy neviděl a své značce dal vlastně neviditelné logo – obdélník plátna přišitý čtyřmi výraznými stehy. To se nakonec stalo jedním z nejvýraznějších módních podpisů.  

Nové ikony
Při Margielově práci pro Hermès byla středobodem žena a její pohodlí. Ale ne žena ledajaká. Žena zralá a silná, v různém věku (využíval modelky od 25 do 65 let) a různé postavy a vyzařující energii. Žena elegantní a zároveň nonšalantní. Pro tu tvořil šatník. Nadčasový a mnohovrstevnatý, který se dal lehce doplňovat, kombinovat a proměňovat. Do Hermès přinesl s osvíceným požehnáním vedení malou revoluci. Začal změnou firemní barvy na výraznou oranžovou, která kraluje dodnes. Místo ostatních barev využíval monochromní a neutrální odstíny (například křídovou, šedobéžovou, břidlicovou, spálenou černou). Nevyhýbal se luxusním přírodním materiálům jako je vlna, len, hedvábí, kašmír, kůže včetně exotických – jelenní, jehněcí nebo krokodýlí. Dbal na dokonalé řemeslné zpracování, ale všechno trochu otočil. Nabídl ženám varianty pánské klasiky – bílé košile, obleky, kalhoty, frak, námořnický caban kabát nebo trenčkot. Ale - nepoužíval vycpávky. Nechával samotnou linii těla nést oděv. Místo dekorativních knoflíčků, tak typických pro Hermès, vymyslel nenápadné knoflíčky se šesti dírkami, na kterých jejich připevněním vznikne H. Dokonalým skrytým ruličkovým zakončením, tehdy vlastnímu pouze šátkům, zakončoval hedvábné košile. Objevil a využil možnost bezešvého pletení svetrů. Vytvořil ikonickou košili s hlubokým výstřihem do v vareuse, inspirovanou francouzskou námořnickou halenou. Dělal ji ve všech provedeních, od kožešiny až po bavlnu. Mohla sjet po ramenou a ovázat se v pase. Využíval proměnlivé vrstvení třídílných setů navazujících střihů, z nejlehčích materiálů až po ty nejtěžší, podle počasí. Třeba přes kožich přetáhl nepromokavý průsvitný pléd, který kožich chránil, ale zároveň se dal vzít přes večerní šaty. Láska k dokonalému detailu byla patrná na oddělitelné podšívce. Tu povýšil na samostatný kus. Díky oddělitelným rukávům, nebo samostatných dírám se kabát se proměňoval v pelerínu a naopak. U kožených kabátů vymyslel neviditelný šev – spočíval ve vnitřním sešití a otočení naruby. Vedle dvoudílných bikin vytvořil trikini s prostředním dílem kryjícím tělo. Večernímu oděvu se věnoval ve svých kolekcích výjimečně pokud ano, byla to často kombinace kusů na denní nošení. 

Jezdectví, nové využití šátků a štoly
A čaroval dál. Zahrál si s hranicí doplňku a samotného oděvu.  Třeba krémové plátno Toile H, které se dříve používalo na tašky, ztenčil a využil na oděv a obuv. Barevné čtvercové šátky nahradil jednobarevnými v různých velikostech a ve tvaru kosočtverce, takzvanými Losange. Daly různě vázat a využít jako halena, nebo jen šáteček na krk. Z rukavic vyňal kašmírovou podšívku a osamostatnil ji. Vytvořil přídavné kapsy, nad–sukni, nebo kabátek, skládaný jako deku zpevněnou popruhem s tradičním stehem jezdeckých popruhů. Oživil  dlouhé kožené rukavičky, rukávníky a štoly. A co slavné Hermès hodinky Cape Cod a dvojitým páskem obtočeným kolem zápěstí?

Tradice a modernita
Všechno souvisí se vším, všechno lze kombinovat. A tak dosud funguje i dvanáct kolekcí, které Margiela pro Hermès vytvořil. Zůstává vizionářem. Setřel hranice mezi tradicí a modernitou. Šťastná ta, která má doma nějaký kousek z té doby!

Výstava Margiela The Hermès Years vám představí nejen ucelenou návrhářovu práci pro Hermès, ale i kolekce pro jeho vlastní značku Mason Martin Margiela. Slovy kurátorky Kaat Debo „uvidíte Margielovy dva světy s jedním uměleckým DNA“.
V Muzeu módy v Antverpách do 27.8. 2017.
www.momu.be

 

Promotion