Nedělní oběd s Karolínou: Sépie, bububu!

V jídle mám riskování ráda, a tak jsem to přijala jako výzvu. Černé provázky, které spíš než jako jídlo vypadají jako nějaký pekelný druh žížal, jsou samozřejmě úplně normální těstovina, akorát jsou přibarvené sépiovým inkoustem. Sépie samotná působí taky lehce strašidelně, a tak se ne čemu divit.

Sépiové špagety mě moc baví, a tak se snažím mít doma vždycky balíček. Fungují totiž jako skvělé rychlé jídlo pro neohlášené návštěvy. Poslušně čekají ve špajzu na svou chvíli. Normálně bych váhala uvařit příchozím něco tak obyčejného, jako jsou špagety, ale v tomto případě se bát nemusím - jen samotná jejich barva jim dodá na vyjímečnosti - až natolik, že leckteré dítě vám řekne "to nejím" a dá si radši suchý chleba - no aspoň vám víc zbyde.

Existují samozřejmě tisíce receptů, jak je připravit. Ale protože ve vůni i chuti sépiových špaget ucítíte závan moře (jen nenápadný, ale je tam), mám je nejradši v kombinaci s mořskou rybou a mořskými plody. Tak třeba jemná a jednoduchá kombinace: olivový olej - česnek - chilli - krevety - bazalka a petrželka. A nebo chuťově bohatší: olivový olej - lilek - paprika - sušená rajčata - česnek - mořská ryba - tymián a petrželka.

Každopádně sépiové špagety chtějí doplnit něčím, co nepůsobí jako "červená kaše" (takže klasické rajčatové sugo si nechte na ty bílé). Černé špagety jsou nádherné, když na jejich tmavém podkladu vyniknou velké, nepřevařené a barevné kusy zeleniny, ryb a bylinek.

Kupuji je, když mě nohy zanesou do nějakého italského obchůdku, ale často už je vídám i v regálech supermarketů. Až jich pár vyzkoušíte, zjistíte že některé po uvaření ztratí část barvy a jsou spíš šedé, a jiné zůstanou černé jako noc. Najděte si svoje oblíbené a těšte se, jak vyděsíte první návštěvu.