Nadčasová zahrada u chalupy z rukou odborníků ukazuje, jak vytvořit prostor, který funguje dnes i za dvacet let

Na první pohled nepůsobí tato zahrada nijak okázale. Nesnaží se upoutat dokonalými liniemi ani přehlídkou efektních prvků. Přesto má silnou atmosféru, která se nedá vytvořit přes noc. Vznikla na místě starší venkovské zahrady v mírně svažitém terénu, kde bylo potřeba najít rovnováhu mezi úpravou prostoru a zachováním jeho přirozeného charakteru. Právě respekt k okolní krajině a původnímu rázu místa se stal základním principem celého návrhu. „V přenádherné České Kanadě jsme byli přizváni k projektu rekonstrukce venkovské zahrady. Chalupu určenou pro víkendové bydlení zdravil v pravidelných intervalech výletní vláček projíždějící kousek za plotem. Hned nám bylo jasné, že základním úkolem bude navrhnout, jak propojit zahradu s krajinou a probudit genia loci schovaného mezi stárnoucími smrky. Inspirací, která napovídala, jak se bude tenhle zahradní příběh psát, nám byla nejenom okolní krajina, ale i postupně se rozrůstající sbírka umění, jež je velkou vášní paní majitelky, a samotná chalupa,“ vzpomínají architekti ze studia Flera.

Zahrada roste s časem a navazuje na krajinu

Největší síla této zahrady spočívá v tom, že nepotřebuje být dokonalá hned. Každý rok přináší drobné změny, které ji posouvají dál. Právě proto působí přirozeně. Jedním z hlavních úkolů bylo propojit pozemek s okolní krajinou a posílit genius loci, který se v prostoru skrýval, ale nebyl dostatečně čitelný. Zahrada neleží izolovaně, ale přirozeně přechází do okolí. To je přístup, který se u venkovských staveb vyplácí víc než jakýkoliv stylový koncept. Architekti Ferdinand Leffler a Kristýna Vaverková proto pracovali s jednoduchými liniemi a přirozenými materiály. Vyhýbali se prvkům, které by působily příliš městský nebo dekorativně. „U venkovského stavení je třeba dbát hlavně na poctivé materiály. Tuctovou zámkovou dlažbu možná zkousnete u městského domu, ale venkovské chalupě už vysloveně škodí. Chce to bytelné dřevo, kámen a případně cihly, a když už beton, tak jedině ve své nejryzejší podobě. Původní plaňkový plot byl přesně tím detailem, který jsme samozřejmě chtěli zachovat, abychom místu ponechali původní ráz a chuť vzpomínek.“

Členění a promyšlené úrovně

Pozemek o rozloze přibližně dvou tisíc metrů čtverečních má mírný svah, který se stal přirozeným vodítkem pro jeho uspořádání. Místo složitých terénních úprav vzniklo členění pracující s různými úrovněmi. Nabízí více způsobů využití. Jednotlivé části propojují široké, pohodlné schody, díky nimž se zahrada stává přístupnou a přirozeně obyvatelnou i ve vzdálenějších částech. Prostor se nerozděluje pevnými liniemi, ale spíše volně. Jednotlivé funkční zóny se „schovávají“ do výsadeb, remízků a lučních ploch. Tento princip působí mnohem klidněji než ostré oddělení a zároveň dává zahradě hloubku.

Stromy jako základ, ne doplněk

Zásadní proměnou prošla výsadba stromů. Původní smrky, které do prostředí příliš nezapadaly, nahradily druhově vhodnější dřeviny, ovocné stromy a břízy. Lépe odpovídají charakteru venkovské zahrady a zároveň hezky odlehčují prostor. A rozhodně nejde jen o estetický efekt. Stromy tvoří stín, chrání půdu, přináší stabilitu a zároveň se během roku proměňují a zahrada se mění s nimi. Pro běžné zahrady to znamená jediné. Místo rychlých efektů se vyplatí začít u dlouhodobé struktury. Stromy jsou investicí, která se vrací s každou sezonou. „Remízky a trvalkové záhony doplňuje ve vzdálenější části zahrady louka, další typický prvek venkovských zahrad. I když je neposečená, místu nesmírně sluší. Dál v zahradě pracujeme vyjma trvalkových záhonů i s principem extenzivního trávníku, osivo jsme nechali připravit na míru.“

Krásné místo určené pro život

Součástí projektu jsou i drobné stavby, například kůlna se zelenou střechou. Je navržená tak, aby nepůsobila dominantně a zapadla do prostředí. Architektonická střídmost se zde vyplácí. Čím méně prostoru si jednotlivé prvky nárokují, tím silněji působí celek. „Majitelé sbírají umění, které se stalo osobitým kořením této zahrady, v projektu nechybí meditační lavička nebo v remízku schovaná trucovnička. Tohle místo si uchovává a zpátky nabízí nesmírnou energii. Stačí vyjít do zahrady,“ uzavírají architekti.