Žijí zde už přes dvacet let, ale jejich podkrovní byt ani trochu nezestárnul

Když Klára s Ondřejem kupovali v roce 1998 starou rozlehlou půdu v jednom z pražských činžáků, začínala právě éra mobilních telefonů, Wi-Fi bylo jen cizí slovo a trh s časopisy o bydlení v plenkách. S kamarádem, architektem Petrem Burianem z kanceláře DAM, kterého si pozvali na pomoc s projektem bytu, se scházeli po kavárnách, maximálně si zavolali přes pevnou linku. Na tuhle dobu vzpomínají s láskou a přestože je tomu už víc než dvacet let, tenhle byt není rozhodně ani trochu out – řekněte sami: připadá vám jako z minulého století? Architektovi se prostě povedl nadčasový interiér, a to díky dokonale funkční dispozici a kvalitním materiálům, kterými je prošpikovaný. Vzdušný mezonet rozdělil na společenskou část v přízemí a klidovou v patře, kam prozíravě umístil tři ložnice, pracovnu a koupelnu. Tehdy bezdětný pár měl jako hlavní prioritu spojení obývací části s kuchyní a jídelnou – na svou dobu netradiční až odvážné řešení, které je dnes naprosto běžné. Odtud pak chtěli manželé komfortní průchod na terasu. Dalším požadavkem byly úložné prostory, protože jsou velcí sportovci a mají spoustu vybavení, které je třeba sezonně uložit, ať už to jsou lyže, nebo kola. „To, jak interiér vypadá, je samozřejmě důležité, ale stejně tak i mít kam pohodlně uschovat všechny věci,“ říká Klára, která pracuje jako lektorka angličtiny.

Ani třicetičlenná návštěva není problém

Nikde ale nepřekáží skříň ani komoda, vše je zakomponováno ve stěnách za nenápadnými bezfalcovými dvířky. Jinde architekt využil jinak plonkový prostor s nízkou podchozí výškou, kam umístil výsuvné regály, pod schody do patra navrhl velký botník s lavicí na sezení a do všech ložnic šatny – malé, ale prostorné komůrky s vlastním vstupem a spoustou polic i ramínek.
 „Když jsme byt plánovali, věděli jsme, že chceme velkou rodinu, a snažili jsme se na to pamatovat. Dnes máme tři už dospělé děti a každý den mi dochází, jak důležité bylo nepodcenit dispozici, aby každý měl soukromí a zároveň zbylo místo na společný rodinný život. Nikdy jsme nechtěli televizi, místo ní máme krb a terasu, prožili jsme tu s dětmi nádherné večery a to samé i s kamarády – někdy se jich sejde i třicet a v pohodě to zvládáme, i když kuchyň je malinká. To byl ale záměr, neuděláte tolik nepořádku a máte i méně uklízení, jde jen o to naučit se připravovat ta správná jídla,“ usmívá se Klára a dodává: „Oba jsme pracovně vytížení, tak nevaříme denně, často se jdeme najíst ven, kolem je plno skvělých podniků. Když byly děti malé, vařili jsme hodně a také společně – kdo se nevešel do kuchyně, krájel zeleninu u stolu, šlehal těsto na pohovce nebo sbíral bylinky na terase… Šlo to jako na drátkách!“

TEXT: MIRKA VERNEROVÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ

Zdroj informací: Marianne Bydlení

Mohlo by se vám líbit

Grunt na Vysočině, který vypadá jako kdyby se tu vyloupl z pohádky

Galerie: Galerie: Nebe pod Smíchovem

8 fotek 9 fotek