Současní majitelé původně hledali příjemné místo na vesnici, kam by to neměli z Prahy daleko a kde by se líbilo jejich dvěma dětem a psům. Pak ale paní Irena Zachovalová zahlédla inzerát, který jí i její rodině změnil život.
„Když jsme tehdy zastavili před domem, můj muž odmítl vystoupit z auta,“ popisuje první setkání s tehdejší ruinou paní Irena. Dům byl totiž totálně vybydlený a vypadal příšerně. Ona však vešla dovnitř, posadila se na schody a v tu chvíli věděla, že právě našla to pravé. Manžel nakonec podlehl jejímu naléhání a koncem devadesátek se pustili do rekonstrukce.
Jak šel čas
Pro bydlení si zvolili první patro, které dřív podle vyprávění pamětníků sloužilo jako suché, větrané místo, kde se dobře sušily ořechy, švestky a další produkty ze zahrady. Tento úžasný prostor Ireně učaroval hlavně díky průhledům do vzájemně propojených místností, které jí dávaly pocit, že je někde na zámku. Už během rekonstrukce se s nadšením pustila do zařizování domácnosti. O každém zákoutí domu měla naprosto přesnou představu, každá lampička nebo skříňka tu je doslova vymazlená. Majitelka totž miluje blešáky a vetešnictví. Podlaha je původní, dřevěná, jen obroušená a nalakovaná. Nábytek Zachovalovi pořídili kde se dalo. „Nejsou to starožitnosti, žije tu s námi pět psů, tak nechci být nešťastná z toho, že se někde neco odlouplo,“ směje se paní Irena., která si ráda pohrává s detaily. Každá místnost v domě tak má svou vlastní náladu a barevnost.
Foto: Lina Neméth
Stěny obývacího pokoje jsou ozdobené ručně mallovanými detaily.
Doporučujeme
reklama
Společné dílo
Dům nese také otisk dcery majitelů – Báry, úspěšné výtvarnice. Její rukopis je vidět třeba na stěnách pokojů vyzdobených ručně malovanými detaily, designu koupelny, dekorovaných křesílkách nebo originálních obrazech. Jakkoli dnes majitelka tvrdí, že v tomto herberku klidně může dožít, nápady, jak to tu vylepšit, přicházejí stále. Dnes je velkorysá budova v rohu náměstí kdysi středověkého městečka Dobříše, kterou si nechal postavit správce nedalekého zámečku, za války v ní sídlili němečtí vojáci a poté se tu vystřídaly nájemní byty, ubytovna pro autobusáky, pošta i JZD, příjemným zázemí nejen celé rodiny, ale také rodinných mazlíčků – psů. Dalším koníčkem majitelů jsou ti skuteční, dědoušek Dustin, plavák Franta a jeho kamarád z koňského internátu Hugo.
Foto: Lina Neméth
V domě se dnes příjemně žije majitelům i jejich mazlíčkům.
